ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3178.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 3178/2018-101
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Jiřího Němce a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně M. R. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Danielem Novotným, Ph.D., advokátem se sídlem v Jičíně, Valdštejnovo náměstí 76, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra , se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7, pod sp. zn. 14 C 97/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017, č. j. 69 Co 44/2017-44, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 11. 10. 2016, č. j. 14 C 97/2014-21, kterým Obvodní soud pro Prahu 7 zamítl žalobu o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 900 Kč (výrok I), a rozhodl o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů odvolacího řízení žalované ve výši 600 Kč (výrok II).
Takto soudy rozhodovaly v řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, jež jí měla vzniknout v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu žalované, který spatřovala v tom, že žalovaná v zákonné šestiměsíční lhůtě nevyřídila a žalobkyni nevyrozuměla o svém stanovisku k několika v žalobě konkretizovaným žádostem žalobkyně o poskytnutí náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. bod 2 čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně aby je zamítl, neboť považoval rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemohou založit (podle žalobkyně dosud v rozhodovací praxi neřešené) otázky, zda je nesprávným úředním postupem jednání žalované spočívající v porušení povinnosti a) vyřídit žádosti žalobkyně o poskytnutí náhrady škody v šestiměsíční lhůtě (učinit úkony a vydat stanoviska k žádostem) a rovněž žalobkyni v této lhůtě o svých stanoviscích vyrozumět, b) vyrozumět žalobkyni o případných důvodech zpoždění a o termínu, kdy lze stanoviska očekávat, c) poučit ji o právu domáhat se odškodnění u příslušného soudu, d) učinit kroky k odstranění příčin nečinnosti zmíněné v žádostech o odškodnění a e) posoudit žádosti žalobkyně o odškodnění striktně podle jejich obsahu, a zda lze mít jednání žalované specifikované výše pod písmeny a) a c) za průtahy v řízení o žádostech žalobkyně o mimosoudním projednání jejich nároků a za jejich nepřiměřenou délku a jako takové za odškodnitelné v penězích ve smyslu §31a OdpŠk. Dovolací soud se ve své rozhodovací praxi již opakovaně zabýval povahou předběžného projednání nároku podle §14 OdpŠk a postupem ústředního orgánu v jeho rámci, tyto otázky tedy již byly řešeny a od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu se odvolací soud neodchýlil, pokud uzavřel, že nevyřízením žádostí žalobkyně v šestiměsíční lhůtě a jejím nevyrozuměním žalovaná neporušila žádnou zákonnou povinnost a nešlo o nesprávný úřední postup, přičemž vycházel ze smyslu předběžného projednání nároku u ústředního orgánu a z jeho neformální povahy (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 258/2015, uveřejněný pod číslem 89/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 30 Cdo 6056/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3021/2014, a ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 359/2016).
Pro řešení otázky, zda lze v rozsahu rozhodnutí o náhradě nákladů řízení přiznat paušální náhradu nákladů řízení nezastoupenému účastníkovi, pokud je jím orgán státu, jejímž prostřednictvím žalobkyně zpochybňuje výlučně správnost výroků napadeného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve výši celkem 1500 Kč, dovolání není přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť výše náhrady nákladů řízení nepřesahuje 50 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, a ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3141/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu