ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3449.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3449/2017-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce F. J. S. , nar. XY, bytem v XY, Argentinská republika, zastoupeného JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 315 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 212/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2017, č. j. 18 Co 21/2017-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 26. 4. 2017, č. j. 18 Co 21/2017-97, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 1. 11. 2016, č. j. 26 C 212/2015-71, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 315 000 Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Uvedené částky se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 16 C 127/2004, jehož předmětem je určení otcovství žalobce k nezletilé AAAAA (pseudonym) a úprava její výchovy a výživy. Řízení trvá již bezmála 15 let a dosud neskončilo.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Rozhodnutí odvolacího soudu je postaveno na závěru, že příčina délky posuzovaného řízení stojí toliko na straně žalobce, který se soudem v původním řízení nespolupracuje (nepřebírá jemu osobně adresované písemnosti, nereaguje na výzvy soudu k poskytnutí genetického vzorku) a řízení záměrně prodlužuje, ačkoli mu ve spolupráci se soudem nic nebrání. Uzavřel-li odvolací soud, že v takovém případě nelze shledat porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení, odpovídá jeho rozhodnutí v dané otázce judikatuře Nejvyššího soudu (srov. část IV písm. b/ stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 58/2011).
Na dalších žalobcem vymezených otázkách, týkajících se dovození nízkého zájmu žalobce na posuzovaném řízení, rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nestojí, což je diskvalifikuje z možnosti založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 3. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu