ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3609.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3609/2017-251
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně KAVALIERGLASS, a. s., IČO 47468815, se sídlem v Praze 5, Křížová 1018/6 (dříve KAVALIER TEC, s. r. o. , IČO 25077805, se sídlem v Praze 5, Křížová 1018/6), zastoupené JUDr. Jiřím Vodičkou, advokátem se sídlem v Praze 5, Drtinova 557/10, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství , se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 9 541 414 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 37/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2017, č. j. 62 Co 457/2016-227, takto:
I. V řízení se namísto původní žalobkyně KAVALIER TEC, s. r. o. , IČO 25077805, se sídlem v Praze 5, Křížová 1018/6, pokračuje se společností KAVALIERGLASS, a. s., IČO 47468815, se sídlem v Praze 5, Křížová 1018/6.
II. Dovolání se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Původní žalobkyně se po částečném zpětvzetí žaloby po žalované domáhala zaplacení částky 9 541 414 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku nezákonně stanovené kvóty na výrobu cukru z rezervy pro kvótový rok 2003/2004, respektive v důsledku nerozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu o žádosti žalobkyně o zvýšení kvóty na výrobu cukru z rezervy v zákonem stanovené lhůtě poté, co bylo jeho rozhodnutí soudem pro nezákonnost zrušeno. Žalovaná suma tak měla představovat zisk, který žalobkyni ušel z nájmu podniku, když výše nájemného se odvíjela též od individuálně určené produkční kvóty na výrobu cukru.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 22. 3. 2017, č. j. 62 Co 457/2016-227, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 18. 7. 2016, č. j. 22 C 37/2009-199, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 9 541 414 Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 800 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Současně odvolací soud rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním ze dne 13. 6. 2017. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud předně zjistil z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, že po podání dovolání žalobkyně KAVALIER TEC, s. r. o., IČO 25077805, se sídlem v Praze 5, Křížová 1018/6, zapsaná v oddíle C, vložka 47732, zanikla fúzí sloučením se společností KAVALIERGLASS, a. s., IČO 47468815, se sídlem v Praze 5, Křížová 1018/6. Nástupnickou společností se stala společnost KAVALIERGLASS, a. s., IČO 47468815, se sídlem v Praze 5, Křížová 1018/6, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze v oddíle B, vložka 15484, na niž přešlo veškeré jmění zanikající společnosti KAVALIER TEC, s. r. o. Společnost KAVALIER TEC, s. r. o., IČO 25077805, byla dne 31. 12. 2017 vymazána z obchodního rejstříku.
Podle ustanovení §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle ustanovení §107 o. s. ř. platí, že jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3). Ten kdo vstupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (odstavec 4).
Výmazem z obchodního rejstříku původní žalobkyně v průběhu dovolacího řízení zanikla a spolu s právní osobností pozbyla též způsobilosti být účastníkem řízení (§19 o. s. ř.), přičemž její procesní nástupkyní se stala společnost KAVALIERGLASS, a. s., IČO 47468815, se sídlem v Praze 5, Křížová 1018/6, která vstoupila ke dni 1. 1. 2018 do jejích práv a povinností (§107 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto rozhodl podle ustanovení §107 odst. 1 věty třetí a odst. 3 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku I.
Samo podané dovolání Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Rozsudek odvolacího soudu stojí na závěru, že mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a škodou není příčinná souvislost. Tento závěr žalobkyně v dovolání nenapadá, což diskvalifikuje její dovolací námitku spočívající v tom, zda je i kvóta povolující žadateli vyrábět cukr z cukrové řepy majetkovou hodnotou (investicí) umožňující generovat jejím využitím zisk, z možnosti založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. Mimoto, že odvolací soud na uvedené právní otázce své rozhodnutí nezaložil, ani odlišné vyřešení této otázky by se nemohlo v poměrech žalobkyně nijak projevit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Další otázky žalobkyně, zda „si soud může vymyslet něco – tvrzení, které v průběhu řízení dovolatel nikdy netvrdil, a postavit na něm důvody svého rozhodnutí“ a „jak dlouho má dovolatel čekat na to, aby správní orgán (Státní zemědělský intervenční fond) rozhodl o jeho žádosti, když na toto rozhodnutí čeká od 28. 6. 2005“, nepředstavují právní otázku ve smyslu §237 o. s. ř. a nemohou tak rovněž založit přípustnost dovolání. Právními otázkami mohou být jen otázky výkladu konkrétní právní normy, nikoli žalobkyní předložené otázky v jazykovém slova smyslu, pokud se jimi na výklad žádné právní normy neptá.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, neobsahuje zákonné náležitosti (§241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 4. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu