ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3685.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 3685/2018-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně WIS Energo Hradčany a. s. , se sídlem v Praze 6, Muchova 242/2, identifikační číslo osoby 27753638, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení 15 977 633 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 127/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2017, č. j. 15 Co 531/2017-39, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 9. 2017, č. j. 14 C 127/2017-30, zamítl návrh žalobkyně na osvobození od povinnosti platit soudní poplatek (výrok I), zastavil řízení (výrok II) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II a III (první výrok) a současně vyslovil, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Takto soudy rozhodovaly v řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 977 633 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, jež jí měla vzniknout přijetím zákona č. 310/2013 Sb. v rozporu s právem Evropské unie.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu včasným dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Otázka procesního práva, zda řízení o žalobě na náhradu škody spočívající v tvrzeném porušení práva EU legislativní činností Parlamentu České republiky je osvobozeno od soudních poplatků podle analogické aplikace §11 odst. 1 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 29. 9.2017 a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena (v době po podání dovolání v této věci) a od tohoto řešení se odvolací soud neodchýlil, pokud uzavřel, že uvedené řízení věcnému osvobození od soudních poplatků nepodléhá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 486/2018, jež je veřejnosti dostupné na http://www.nsoud.cz ).
Dovolatelka napadla usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i tu část prvního výroku a druhý výrok, kterými bylo rozhodováno o nákladech řízení. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 10. 2019
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu