ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3745.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 3745/2017-243
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce J. V., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 169 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 371/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, č. j. 35 Co 134/2017-225, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 1. 2017, č. j. 34 C 371/2015-172, uložil žalované zaplatit žalobci částku 23 325 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu co do částky 146 175 Kč s příslušenstvím (výrok II), a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 67 276 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 4. 2017, č. j. 35 Co 134/2017-225, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé pod bodem I a II potvrdil, a ve výroku III o nákladech řízení jej změnil jen tak, že jejich výše činí 28 798 Kč, jinak i v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Celkové částky 169 500 Kč se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 260/2002, v němž se žalobce domáhal náhrady škody z titulu vadného zastupování advokátem JUDr. Ticháčkem ve věci náhrady škody z pracovního úrazu, a které trvalo 13 let a 2 měsíce. Při předběžném projednání nároku již žalovaná jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem soudu žalobci vyplatila částku ve výši 130 500 Kč.
Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu v rozsahu části výroku I, v níž byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby co do částky 146 175 Kč s příslušenstvím, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobce z hlediska jeho zdravotního stavu přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud přihlédl k tomu, že zdravotní stav žalobce nebyl natolik vážný, aby bylo nutné přistupovat k řízení v jeho věci se zvláštní obezřetností a postupovat v něm obzvláště rychle (srov. část IV písm. d/ stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 399/2015). Uvedené skutkové zjištění přitom nelze v dovolacím řízení zpochybnit (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Ani při řešení otázky významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobce z hlediska toho, o co v řízení šlo, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího ve smyslu §237 o. s. ř., když uzavřel, že předmětem posuzovaného řízení nebyl pracovněprávní nárok, ale nárok žalobce na náhradu škody proti jeho dřívějšímu právnímu zástupci, pročež nejde o případ, ve kterém by se uplatnila domněnka zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce (srov. část IV písm. d/ Stanoviska).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 4. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu