ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3749.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 3749/2019-347
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem ve věci neúplného návrhu žalobkyně K. L., narozené XY, bytem XY, proti žalovaným: 1/ České republice (organizační složka nespecifikována) a 2/ UNIVERSAL BANKA, a.s., se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 1588/4, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 184/2019, o „odvolání“ žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2019, č j. Ncp 333/2019-14, takto:
Řízení o odvolání se zastavuje .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený napadeným usnesením vyslovil, že k řízení o neúplném podání žalobkyně jsou věcně příslušné okresní soudy (výrok I) a současně určil, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně „ odvolání s podezřením na padělání usnesení“ (č. l. 20 spisu), při jehož podání nebyla zastoupena advokátem a ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání.
Proti rozhodnutí vrchního soudu v otázce věcné příslušnosti zákon odvolání nepřipouští (§10 o. s. ř. per argumentum á contrário), jak o tom ostatně byli účastníci v napadeném usnesení správně poučeni.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §104a odst. 2 o. s. ř. platí, že má-li okresní nebo krajský soud za to, že není věcně příslušný, předloží věc se zprávou o tom svému nadřízenému vrchnímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti okresních, krajských nebo vrchních soudů, popřípadě soudů zřízených k projednávání a rozhodování věcí určitého druhu, nebo Nejvyššímu soudu, jestliže věc podle jeho názoru náleží do věcné příslušnosti Nejvyššího soudu. Účastníci řízení mají právo se k tomuto postupu a k soudem uváděným důvodům vyjádřit. Vrchní soud (Nejvyšší soud) pak rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.
Pojem „nadřízený soud“ („nejblíže společně nadřízený soud“), je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (srov. např. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 1996, sp. zn. Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhoduje-li tedy vrchní soud o určení otázky věcné příslušnosti soudů k projednání dané věci, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází.
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání (popř. označeného jako „odvolání“) proti těmto rozhodnutím občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003 sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z řečeného tak v poměrech právě projednávané věci vyplývá, že se Nejvyšší soud nemohl „odvoláním“ žalobkyně věcně zabývat a řízení o něm pro nedostatek funkční příslušnosti musel zastavit (§104 odst. 1, §243b o. s. ř.). Z tohoto důvodu nebylo třeba odstraňovat ani zjevný nedostatek předepsaného povinného zastoupení dovolatelky (§241b odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dané fáze řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 11. 2019
JUDr. David Vláčil
pověřený člen senátu