ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.3833.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 3833/2019-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 12 C 199/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 27. 6. 2019, č. j. 27 Co 202/2019-67, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chrudimi (dále jen „soud prvního stupně“) svým usnesením ze dne 24. 4. 2019, č. j. 12 C 199/2018-56, zamítl žádost žalobce o ustanovení advokáta (výrok I), řízení o zaplacení 2 336 700 Kč zastavil (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že usnesení okresního soudu se ve výroku I potvrzuje (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu) a ve výrocích II a III se usnesení okresního soudu mění tak, že se řízení nezastavuje (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které výslovně mířilo jen proti jeho výroku II, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání směřující jen proti výroku II usnesení odvolacího soudu (jímž bylo k odvolání žalobce změněno usnesení soudu prvního stupně tak, že se řízení nezastavuje) není subjektivně přípustné.
Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by dovolání mohl podat každý účastník řízení. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska, nikoli podle hmotného práva, neboť pak by šlo o posouzení důvodnosti nároku ve věci samé. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96 a ze dne 1. června 2000, sp. zn. 31 Cdo 2675/99).
Podal-li tak žalobce dovolání toliko proti výroku II usnesení odvolacího soudu, jímž bylo vyhověno jím podanému odvolání tak, že řízení, které žalobce v projednávané věci inicioval, se nezastavuje, je zřejmé, že dovoláním výslovně napadený výrok II usnesení odvolacího soudu vyzněl pro žalobce příznivě. Podané dovolání tak není subjektivně přípustné.
Nejvyšší soud vzhledem k výše řečenému dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť nebylo shledáno přípustným.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu