ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.4131.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4131/2017-78
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobce L. N. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Adamem Hrabovským, advokátem, se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 1 200 000 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 47 C 126/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2016, č. j. 44 Co 609/2016-47, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce se domáhá zaplacení shora uvedené částky jako náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které mu měly vzniknout v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 C 13/2014 a u Vrchního soudu v Olomouci vedených pod sp. zn. 1 Co 165/2015 a 1 Co 33/2015. Majetková škoda ve výši 1 000 000 Kč mu měla vzniknout tím, že jej soudy nepřipustily k řízení, když jej neosvobodily od soudních poplatků a neustanovily mu právního zástupce pro řízení, a tak mu způsobily újmu na zdraví ve formě v žalobě specifikovaného těžkého existenčního stresu. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu požaduje ve výši 200 000 Kč z důvodu zlovolného jednání žalované.
Současně s žalobou požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení.
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 8. 11. 2016, č. j. 47 C 126/2016-36, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků (výrok I) a zamítl návrh žalobce, aby mu byl ustanoven zástupce (výrok II).
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné.
Odvolací soud označil za správnou jeho úvahu o tom, že pokud dotčená pravomocná rozhodnutí soudů v původním řízení nebyla pro nezákonnost zrušena nebo změněna příslušným orgánem, nebyly naplněny předpoklady vyžadované ustanovením §8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též „OdpŠk“), pro odpovědnost státu při uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Jedná se tak o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, z čehož také vyplývá, že nejsou dány podmínky pro osvobození žalobce od soudních poplatků a tudíž ani pro ustanovení zástupce pro řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále také „dovolatel“) včasné dovolání.
Po výzvě soudu prvního stupně ze dne 13. 4. 2017, č. j. 47 C 126/2016-62, aby dovolání bylo řádně doplněno, požádal dovolatel přípisem ze dne 10. 5. 2017 o ustanovení zástupce pro dovolací řízení a o osvobození od soudních poplatků. Součástí žádosti byly i námitky pominutí překážky bezúspěšného uplatňování práva v projednávaném řízení, odkazující na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017, č. j. 30 Cdo 1813/2016-132 (žalobci doručeno dle jeho vlastního vyjádření dne 20. 2. 2017), vydané v původním řízení, kterým byla zrušena žalobou zmiňovaná rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci.
O nové žádosti bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 6. 2017, č. j. 47 C 126/2016-72, tak, že se žalobci ustanovuje advokát Mgr. Adam Hrabovský, neboť soud prvního stupně uznal výše uvedenou námitku (pominutí překážky dříve shledaného zřejmě bezúspěšného uplatňování práva) z pohledu dovolacího řízení jako důvodnou.
Soudem ustanovený advokát ve lhůtě podle §241b odst. 3 věty druhé, část věty za středníkem, o. s. ř. doplnil žalobcovo dovolání podáním ze dne 23. 8. 2017.
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, dovolání žalobce, a to ve znění jeho doplnění ustanoveným advokátem (srov. §241a odst. 5 o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) (odstavec 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odstavec 3). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odstavec 6).
Přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nemůže založit namítaný rozpor napadeného rozhodnutí s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1813/2016, kterým byla v původním řízení zrušena usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 1. 2016, č. j. 1 Co 165/2015-75, a Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2015, č. j. 25 C 13/2014-66, neboť zde žádný rozpor napadeného rozhodnutí s rozhodnutím Nejvyššího soudu v původním řízení není (a už vůbec zde není rozpor s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1813/2016, kterým byla ze strany dovolacího soudu v původním řízení žalobci uložena pořádková pokuta, posléze zrušená usnesením ze dne 31. 7. 2018).
Označeným rozhodnutím dovolacího soudu totiž byla zrušena pravomocná rozhodnutí, jejichž nezákonnost žalobce v nynějším řízení uplatňuje, avšak až po vydání nynějším dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Označené rozhodnutí tak nepochybně představuje novou skutečnost, kterou žalobce může uplatnit v nové žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, což také ostatně úspěšně učinil v rámci tohoto dovolacího řízení, nemůže však založit přípustnost dovolání, neboť nepředstavuje ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, s níž by bylo napadené rozhodnutí v rozporu. Naopak ve vztahu k napadenému rozhodnutí odvolacího soudu představuje novou skutečnost, kterou však v dovolacím řízení podle §241a odst. 6 o. s. ř. uplatnit nelze, neboť dovolacím důvodem může být pouze nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). V čem by však mělo spočívat nesprávné právní posouzení věci, z dovolání nevyplývá, když dovolatel nesprávnost právního posouzení napadeného rozhodnutí, a to pro rozpor s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, spatřuje právě jen v tom, že posuzovaná rozhodnutí byla pro nezákonnost zrušena, ačkoliv absence prohlášení nezákonnosti rozhodnutí byla důvodem, proč žádostem žalobce pro bezúspěšnost uplatňování práva nebylo vyhověno.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 6. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu