ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.4593.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 4593/2018-106
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce J. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Pavlem Schmidtem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 318/39, proti žalovaným 1) Statutární město Ostrava – Městský obvod Mariánské Hory a Hulváky , se sídlem v Ostravě, Přemyslovců 224/63 identifikační číslo osoby 00845451, a 2) České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí , se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 376/1, o náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem podle §13 zákona č. 82/1998 Sb., vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 130/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2018, č. j. 11 Co 346/2017-32, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 10. 2017, č. j. 23 C 130/2017-23, odmítl podání žalobce ze dne 29. 9. 2017, doplněné podáním ze dne 8. 10. 2017 (výrok I), zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Takto soudy rozhodly v řízení, v němž se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 93 848 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody spočívající ve finančních výdajích souvisejících s dojížděním do zaměstnání a zpět domů po vystěhování z obecního bytu v XY a nastěhování do malého objektu v obci XY, jež mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, který vymezil jako „špatná rozhodnutí obecního úřadu, kterými žalobci způsobil platební neschopnost, a následná křivá obvinění u soudu včetně následujících exekucí“.
Usnesení odvolacího soudu (v rozsahu potvrzujícího výroku I) napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Otázka procesního práva, zda podání žalobce ze dne 29. 9. 2017 (doplněné podáním ze dne 8. 10. 2017) je ve smyslu §43 odst. 2 o. s. ř. projednatelné, tedy zda splňuje náležitosti podle §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř., nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť se při jejím řešení odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud uzavřel, že pro absenci vymezení, jakého konkrétního nesprávného úředního postupu se žalovaní vůči žalobci dopustili, není žaloba úplná a že pro uvedený nedostatek nelze v řízení pokračovat. Nevymezil-li žalobce konkrétní nesprávný úřední postup jednotlivých žalovaných, kterým mu měla vzniknout škoda, jejíž náhrady se v řízení domáhá, nevylíčil rozhodující skutečnosti vymezující předmět řízení po skutkové stránce v takovém rozsahu, který by umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci, tj. který by vyloučil nemožnost záměny s jiným skutkem (srov. například žalobcem citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004).
Dovolací námitky žalobce o nesprávném posouzení otázky bezúspěšného uplatňování práva směřující proti té části výroku I napadeného rozhodnutí, kterou bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně o žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů, rovněž nemohou založit přípustnost dovolání, neboť podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Dovolatel napadá usnesení odvolacího soudu v rozsahu celého výroku I, tedy i tu jeho část, kterou byl potvrzen výrok III usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není přípustné proti výrokům o nákladech řízení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2019
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu