ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.4658.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4658/2017-101
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce J. S. , nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16/424, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 276/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2017, č. j. 54 Co 16/2017-80, takto:
I. Dovolání se v rozsahu, v němž směřuje proti části výroku I rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok I o věci samé rozsudku soudu prvního stupně, zamítá ; jinak se dovolání odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se svou žalobou podanou dne 21. 10. 2015 na žalované domáhá zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu tvrzeným nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně ve věcech vedených pod sp. zn. KSBR 45 INS XY a KSBR 27 INS XY spočívajícím ve zveřejnění osobních údajů žalobce v insolvenčním rejstříku.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 22. 8. 2016, č. j. 22 C 276/2015-58, zamítl žalobu (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
4. Soud prvního stupně vyšel při posouzení věci z následujícího závěru o skutkovém stavu. Žalobce podal dne 6. 1. 2015 a 12. 1. 2015 v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně (dále jen „insolvenční soud“) pod sp. zn. KSBR 45 INS XY coby účastník řízení (odvolatel proti usnesení o nepřipuštění zastoupení) vyúčtování svých nákladů. Tato podání byla včetně osobních údajů žalobce (podpis, bydliště, email, jméno, adresa a soud) tentýž den zveřejněna v insolvenčním rejstříku na elektronické adrese www.isir.justice.cz pod č. d. B-22 a B-23. Dne 13. 1. 2015 podal žalobce žádost o odstranění osobních údajů ze zveřejněných dokumentů a insolvenční soud tyto údaje dne 15. 1. 2015 odstranil. Dále žalobce podal dne 27. 10. 2014 v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSBR 27 INS XY jako zástupce věřitele S. v. j. d. S. XY námitky proti usnesení o povolení oddlužení a podání včetně podpisu žalobce bylo dne 29. 10. 2014 rovněž zveřejněno v insolvenčním rejstříku pod č. d. B-5; další podání žalobce ze dne 31. 10. 2014 o odstoupení věřitele z funkce zástupce věřitelů bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 4. 11. 2014 pod č. d. B-7. Dne 13. 1. 2015 žalobce požádal insolvenční soud o odstranění osobních údajů z uvedených dokumentů zveřejněných v insolvenčním rejstříku, čemuž insolvenční soud vyhověl dne 14. 1. 2015. Žalobce dne 27. 3. 2015 uplatnil u žalované svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím ve zveřejnění jeho osobních údajů v insolvenčním rejstříku, žalovaná ve vyjádření ze dne 30. 10. 2015 jeho nárok neuznala.
5. Soud prvního stupně věc posoudil podle §1 a §8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon č. 82/1998 Sb.“, a podle §421 odst. 1 písm. b) a 422 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“). Předestřel, že podle §421 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona insolvenční soud zveřejňuje v insolvenčním rejstříku chronologicky s uvedením okamžiku vložení veškerá podání, která se vkládají do soudního spisu vedeného insolvenčním soudem ohledně dlužníka, nestanoví-li insolvenční zákon jinak. Podle §422 odst. 1 insolvenčního zákona na žádost fyzické osoby, která učinila příslušné podání, může insolvenční soud rozhodnout, že některé z osobních údajů této fyzické osoby, obsažené v podání, nebudou v insolvenčním rejstříku veřejně přístupné. Takovou žádost lze podat kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení, jméno a příjmení takové fyzické osoby však insolvenční soud v insolvenčním rejstříku zveřejní vždy.
6. Soud prvního stupně vzhledem k výše vyloženému dospěl k závěru, že insolvenční soud nepochybil, když v insolvenčním rejstříku zveřejnil osobní údaje o žalobci jako účastníku insolvenčního řízení, popřípadě právním zástupci účastníka insolvenčního řízení. Odstranění osobních údajů účastníků, popřípadě jejich zástupců z dokumentů zveřejňovaných v insolvenčním rejstříku se provádí pouze na jejich žádost, nikoli automaticky. Vzhledem k tomu, že osobní údaje žalobce byly z insolvenčního rejstříku odstraněny neprodleně, uzavřel soud prvního stupně, že se insolvenční soud nesprávného úředního postupu nedopustil.
7. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu prokázaného před soudem prvního stupně.
8. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v právním hodnocení ohledně absence odpovědnostního titulu státu. Dále vyšel z toho, že insolvenční rejstřík představuje informační systém veřejné správy spravovaný Ministerstvem spravedlnosti a obsahující údaje stanovené insolvenčním zákonem. K ochraně soukromí fyzických osob umožňuje §422 odst. 1 insolvenčního zákona fyzické osobě jako účastníku insolvenčního řízení požádat insolvenční soud, aby některé z jeho osobních údajů uvedených v podání nebyly v insolvenčním rejstříku veřejně dostupné, přičemž tuto žádost může doručit spolu s podáním, ke kterému se vztahuje, nebo kdykoliv v dalším průběhu insolvenčního řízení. Postup insolvenčního soudu tak shledal odvolací soud v souladu s §422 insolvenčního zákona.
II. Dovolání a vyjádření k němu
9. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním, v němž uplatnil následující dovolací důvody spočívající v nesprávném právním posouzení věci a týkající se postupu insolvenčního soudu při zveřejňování písemností v insolvenčním rejstříku.
10. Odvolací soud podle dovolatele nesprávně právně posoudil, zda jde o nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., pokud insolvenční soud zveřejní celý obsah podání zástupce věřitele v insolvenčním rejstříku včetně data narození, bydliště, podpisu a „písma takového zástupce“. Dovolatel má za to, že pro takový postup nemá insolvenční soud „žádný zákonný podklad“, uvedený postup je „nepřiměřený“ a rozporný s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (vyhlášené jako sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí pod č. 209/1992 Sb.), to vše za situace, kdy je zástupce věřitele potřeba „chránit proti dlužníkovi“, neboť zástupce věřitele „proti dlužníkovi bojuje“ (podává námitky proti usnesení o povolení oddlužení).
11. Dovolatel dále namítá, že postup při zveřejňování osobních údajů v insolvenčním rejstříku je rozporný s §44 o. s. ř. a že postačuje předchozí žádost zástupce věřitele, aby údaje o jeho osobě nebyly v insolvenčním rejstříku v dalších podáních a písemnostech uváděny. Postup insolvenční soudu byl nesprávný i z toho důvodu, že diskriminuje zástupce věřitele ve vztahu k zaměstnancům soudu, jejichž osobní údaje a soukromé údaje o nich na „webových stránkách soudu“ zveřejněny nejsou. Vzhledem k tomu, že žalovaná se proti tvrzení o diskriminaci nijak nebránila, nastala podle dovolatele „fikce, že tato diskriminace nastala ve smyslu §133a o. s. ř.“.
12. Přípustnost všech shora uvedených souvisejících otázek právního posouzení dovolatel spatřuje v tom, že se jedná o otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené.
13. Dovolatel dále poukazuje na skutečnost, že insolvenční soud v některých insolvenčních řízeních žalobcovy osobní a soukromé informace v insolvenčním rejstříku nezveřejňuje, aniž by o to musel žalobce zvlášť žádat (jedná se o řízení vedené před insolvenčním soudem pod sp. zn. KSBR 31 INS XY). V tom spatřuje dovolatel rozpornou rozhodovací praxi odvolacích soudů, kterou je třeba sjednotit.
14. S odkazy na judikaturu dovolacího soudu se dále dovolatel domnívá, že mu měla být přiznána „minimálně“ morální satisfakce v podobě konstatování porušení práva, která je zákonem předvídaná plnohodnotná forma zadostiučinění „za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým řízením“.
15. Dovolatel konečně poukazuje (s četnými odkazy na rozhodovací praxi Nejvyššího a Ústavního soudu) na to, že odvolací soud měl zrušit rozsudek soudu prvního stupně pro nepřezkoumatelnost, když soudy nižších stupňů nevypořádaly dostatečně skutkovou a právní argumentaci žalobce uváděnou v žalobě, odvolání a dalších podáních žalobce.
16. Dovolatel navrhuje, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl dovolacím soudem změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci požadovanou částku 250 000 Kč s příslušenstvím, a aby dovolací soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů.
17. Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání
18. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
19. Dovolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou mající požadované právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Dovolací soud se proto dále zabýval přípustností dovolání.
IV. Přípustnost dovolání
20. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
21. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
22. Dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i ohledně výroku II o náhradě nákladů odvolacího řízení a ohledně výroku I v té části, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen co do výroku II o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. V této části dovolatel dovolacímu soudu nepředkládá žádný dovolací důvod (§241a odst. 2, 3 o. s. ř.) a dovolání proto musí být v tomto rozsahu jako vadné odmítnuto (§243c odst. 1 o. s. ř.).
23. Otázka, zda dovolateli náleží „minimálně“ morální satisfakce v podobě konstatování porušení práva, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť na jejím vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí. Odvolací soud žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že není dán tvrzený odpovědnostní titul (nesprávný úřední postup insolvenčního soudu ani nezákonné rozhodnutí) jako jeden z nutných prvků odpovědnostního vztahu. Na otázce formy přiměřeného zadostiučinění tak odvolací soud své rozhodnutí nezaložil a řešení příslušné právní otázky se nemůže v poměrech dovolatele projevit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 27/2001).
24. Otázkou, zda je nesprávný úřední postup insolvenční soudu dán tím, že v jiném insolvenčním řízení (vedeném pod sp. zn. KSBR 31 INS XY) insolvenční soud dovolatelovy osobní a soukromé informace v insolvenčním rejstříku nezveřejnil, aniž by o to musel dovolatel zvlášť žádat, se dovolací soud nemohl zabývat, neboť dovolání je v této části vadné. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání pro každý jednotlivý dovolací důvod vymezit, kterou z podmínek přípustnosti považuje pro něj za splněnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 9/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. II. ÚS 2577/14). Vymezuje-li dovolatel přípustnost dovolání pro tento dovolací důvod tím, že odvolací soudy (ve skutečnosti však insolvenční soud) řeší tuto právní otázku rozdílně a je třeba jejich postup sjednotit, pak se nejedná o žádnou z podmínek přípustnosti uvedenou a předpokládanou v §237 o. s. ř.
25. Uvedený postup je ústavně konformní, jak Ústavní soud potvrdil ve svém usnesení ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13, v němž vysvětlil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků.“ (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
26. Dovolání není přípustné ani pro otázku hmotného práva, zda je dán nesprávný úřední postup insolvenčního soudu za situace, kdy podatel pro dané insolvenční řízení požádal již dopředu o nezveřejňování svých osobních údajů ve všech svých případných dalších podáních. Skutečnost, že by tak dovolatel v posuzovaných insolvenčních řízení učinil, totiž ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů neplyne. Dovolatel tak konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění než odvolací soud, a jeho námitka proto přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu. Z přezkumné povahy činnosti Nejvyššího soudu vyplývá, že dovolací soud je vázán skutkovým základem věci tak, jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím. V dovolacím řízení, v němž je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci, se skutkovými otázkami zabývat nelze (§241a odst. 6 o. s. ř.).
27. Dovolání je však přípustné pro řešení ostatních souvisejících právních otázek týkajících se toho, zda postup insolvenčního soudu, který v insolvenčním rejstříku zveřejnil podání s osobními údaji dovolatele a znepřístupnil je až na žádost dovolatele, představuje nesprávný úřední postup ve smyslu §13 OdpŠk (odst. 10-11), neboť uvedené právní otázky doposud nebyly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ve všech souvislostech vyřešeny.
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
28. Dovolání není důvodné.
29. Podle §5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb. za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Shodně podle §13 odst. 1 věta první OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.
30. Podle §31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle zákona č. 82/1998 Sb. též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.
31. Podle §2 písm. i) insolvenčního zákona, se pro účely insolvenční zákona rozumí insolvenčním rejstříkem informační systém, který obsahuje údaje podle insolvenčního zákona. Shodně podle §419 odst. 1 insolvenčního zákona je insolvenční rejstřík informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je Ministerstvo spravedlnosti.
32. Podle §421 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona zveřejňuje insolvenční soud v insolvenčním rejstříku chronologicky s uvedením okamžiku vložení (mimo jiné) veškerá podání, která se vkládají do soudního spisu vedeného insolvenčním soudem ohledně dlužníka, nestanoví-li insolvenční zákon jinak.
33. Podle §422 insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. 1. 2014, může insolvenční soud na žádost fyzické osoby, která učinila příslušné podání, rozhodnout, že některé z osobních údajů této fyzické osoby, obsažené v podání, nebudou v insolvenčním rejstříku veřejně přístupné. Takovou žádost lze podat kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení. Jméno a příjmení takové fyzické osoby insolvenční soud v insolvenčním rejstříku zveřejní vždy (odst. 1). Nejde-li o fyzickou osobu, která učinila podání, zveřejní se u takové fyzické osoby v insolvenčním rejstříku jen její jméno a příjmení (odst. 2). V případě postupu podle odstavců 1 a 2 insolvenční soud připojí ke vkládanému podání informaci o charakteru osobního údaje, který není zveřejňován (odst. 3).
34. Podle §423 insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. 1. 2014, se do insolvenčního rejstříku nevkládají podání či jiné písemnosti, které podléhají utajení podle zvláštního právního předpisu. Skutečnost, že se v soudním spisu nachází podání, které z uvedeného důvodu nebylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku, však musí být v insolvenčním rejstříku vyznačena společně s údaji o charakteru podání; to před zahájením insolvenčního řízení neplatí pro řízení o návrhu na vyhlášení moratoria (odst. 1). Do insolvenčního rejstříku se na nezbytně nutnou dobu nevkládají podání či jiné písemnosti, jejichž okamžité zveřejnění by mařilo účel insolvenčního řízení (odst. 2).
35. Podle §215g instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy (dále jen „instrukce“), ve znění účinném od 1. 9. 2012, se došlá podání vkládají i do elektronického spisu. Podání do spisu vkládá kancelář soudu prvního stupně; po předložení spisu nadřízenému soudu vkládá podání týkající se řízení u nadřízeného soudu kancelář soudu nadřízeného (odst. 1). Nelze-li opatřit elektronický obraz podání neprodleně, nahradí se elektronický obraz záznamem o tom, že elektronický obraz bude doplněn s časovou prodlevou (odst. 2). Před zveřejněním v insolvenčním rejstříku posoudí pracovník insolvenčního oddělení, zda dokument došlý na soud neobsahuje údaje veřejně nepřístupné (§422 insolvenčního zákona) a případně anonymizaci provede za podmínek v §215ga (odst. 3). Poté kancelář zveřejní elektronický obraz (v případě potřeby anonymizovaný) v insolvenčním rejstříku (odst. 4).
36. Podle §215ga instrukce, ve znění účinném od 1. 12. 2013, se anonymizace provádí pomocí příslušného programového vybavení (Adobe Acrobat) a postupuje se tak, že anonymizované údaje se zcela překryjí (začerní), aby nebylo možné je přečíst. Není-li z textu jednoznačně poznatelný obsah anonymizovaného údaje, připojí se k anonymizovanému údaji charakter anonymizovaného údaje (např. „datum narození“, „rodné číslo“, „adresa“, „číslo účtu“ apod.), a to formou poznámky vložené do dokumentu prostřednictvím Adobe Acrobat (odst. 1). Osobní údaje o fyzické osobě, která učinila podání (např. věřitel, žadatel a jejich právní zástupci), se anonymizují, pokud o to tato osoba požádá a pokud k tomu dá pokyn vyšší soudní úředník, soudní tajemník, asistent soudce či soudce. I bez žádosti soud anonymizuje osobní údaje v ověřovací doložce podpisu insolvenčního návrhu, přiložené osobní doklady (občanské průkazy, pasy atd.) a lékařské zprávy (odst. 2). Osobní údaje o ostatních fyzických osobách uvedených v podání nebo jeho přílohách anonymizuje pracovník kanceláře vždy, s výjimkou osobního jména a příjmení (odst. 3). Osobními údaji fyzické osoby se rozumí zejména rodné číslo, datum narození, bydliště, číslo účtu, číslo občanského průkazu nebo pasu a citlivé údaje dle zvláštního právního předpisu (odst. 4). Anonymizaci nepodléhají zejména údaje o dlužníkovi (odst. 5).
37. Na podkladě citované právní úpravy se dovolací soud zabýval otázkou, zda se insolvenční soud při své činnosti dopustil uváděného nesprávného úředního postupu. S výjimkou §13 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk není nesprávný úřední postup v zákoně č. 82/1998 Sb. blíže definován. Jedná se o záměr zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba opřít se zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací ( Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, komentář k §13).
38. Podle konkrétních okolností může nesprávný úřední postup představovat jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu. Nesprávný úřední postup je zpravidla postup, který nesouvisí s rozhodovací činností, i když není vyloučeno, aby škoda resp. nemajetková újma byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací. Pro nesprávný úřední postup je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 11. 1977, sp. zn. Plsf 3/77, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 35/1977, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2120/2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1627/2008).
39. Nesprávným úředním postupem insolvenčního soudu při zveřejňování podání, která obsahují osobní údaje fyzických osob, v insolvenčním rejstříku by tak byl postup v rozporu s pravidly stanovenými pro takový případ právními předpisy, tedy zejména postup v rozporu se zákonnou úpravou obsaženou v §421 a násl. insolvenčního zákona a úpravou obsaženou ve vnitřním organizačním předpisu v §215g a §215ga instrukce.
40. Již ve svém rozsudku ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1633/2016, dovolací soud na podkladě právní úpravy insolvenčního zákona účinného do 31. 12. 2013 přijal a odůvodnil závěr (v jiné právní věci téhož dovolatele), že není nesprávným úředním postupem, zveřejnil-li insolvenční soud v insolvenčním rejstříku listiny (záznam o nahlížení do spisu a pověření k nahlížení do spisu) obsahující údaje (datum narození, bydliště a podpis) osoby, která nahlížela do spisu jako pověřený zaměstnanec přihlášeného insolvenčního věřitele. Uvedené závěry lze plně přijmout i na úpravu účinnou od 1. 1. 2014 (s tím podstatným rozdílem, že žádost o znepřístupnění osobních údajů lze od uvedeného data podat kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení) a rozšířit v tom směru, že se obecně týkají všech podání fyzických osob.
41. Vztaženo do poměrů projednávané věci se ze skutkových zjištění, jež byla učiněna soudy nižších stupňů a z nichž dovolací soud vychází (§241a odst. 1 věta první, odst. 6 o. s. ř.), podává, že insolvenční soud v obou posuzovaných insolvenčních řízení postupoval v souladu s citovanou právní úpravou, podle níž se osobní údaje fyzické osoby (odlišné od dlužníka), která učinila příslušné podání, v insolvenčním rejstříku znepřístupňují (anonymizují) pouze na žádost takové osoby, ledaže by se jednalo o podání, které se v insolvenčním rejstříku pro svůj charakter nezveřejňuje vůbec (§423 insolvenčního zákona); o posledně zmíněná podání se však v případě dovolatele nejednalo. Znepřístupnit osobní údaje dovolatele (vyjma jeho jména a příjmení) tak bylo možno až na jeho žádost, přičemž insolvenční soud anonymizaci provedl bezodkladně po podání žádostí a v souladu s platnou instrukcí. Závěru odvolacího soudu, že takovou činnost insolvenčního soudu nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup, není co vytknout.
42. Dovolatel se uvedený závěr snaží v dovolání zpochybnit řadou námitek, které však úsudek o absenci odpovědnostního titulu ve formě nesprávného úředního postupu zvrátit nemohou. Při teleologickém výkladu právní úpravy lze vyjít ze znění důvodové zprávy k insolvenčnímu zákonu, která zdůrazňuje, že zavedení insolvenčního rejstříku patří mezi základní změny rekodifikovaného insolvenčního práva. Insolvenční rejstřík je plně veřejně přístupný informační systém, který má v prvé řadě (vedle dalších svých funkcí) zajistit informovanost o probíhajících insolvenčních řízeních. Slovy důvodové zprávy k §419 – 425 insolvenčního zákona má insolvenční rejstřík „[též] funkci informativní, protože se do něho vkládají všechna podání a listiny, takže je jeho prostřednictvím možné seznámit se se soudním spisem“.
43. S přihlédnutím k vyloženému smyslu a účelu normy pak k jednotlivým námitkám dovolatele dovolací soud dodává následující. Aby insolvenční rejstřík jako informační systém veřejné správy mohl plnit svou informativní funkci, je třeba, aby v rámci konkrétního insolvenčního řízení v něm byla chronologicky zveřejňována veškerá podání [jak plyne již z jazykového výkladu §421 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona], a to zásadně celý jejich obsah. Dovolací soud nemá pochyb, že taková úprava je ústavně konformní a není v rozporu se smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána.
44. Není správný názor dovolatele, že pro insolvenční rejstřík a písemnosti v něm zveřejněné platí ustanovení §44 o. s. ř., které upravuje, za jakých podmínek mohou do soudního spisu nahlížet účastníci, jejich zástupci a třetí osoby. Uvedené ustanovení nelze pro insolvenční rejstřík použít ani přiměřeně (§7 insolvenčního zákona), jelikož insolvenční zákon je ohledně insolvenčního rejstříku komplexní a speciální úpravou. Projevuje-li dovolatel obavy, že se mu bude dlužník mstít za situace, kdy dovolatel jako zástupce věřitele „bojuje proti dlužníkovi“ (podává námitky proti usnesení o povolení oddlužení), pak přehlíží, že insolvenční spis se vede současně v elektronické (prostřednictvím insolvenčního rejstříku) i v listinné podobě, přičemž obě podoby spisu musí být obsahově shodné (§215a odst. 2, §215i instrukce). Do listinné podoby insolvenčního spisu pak má dlužník jako účastník insolvenčního řízení (§14 odst. 1 insolvenčního zákona) za přiměřeného použití §44 o. s. ř. zajisté právo nahlížet a činit si z něj výpisy a opisy bez ohledu na to, zda bude podání ve své elektronické podobě v insolvenčním rejstříku anonymizováno. Stejná situace ostatně nastává v jakémkoli sporném civilním řízení, přičemž osobní údaje účastníků (přinejmenším jejich datum narození a bydliště) obsahuje i jakékoli soudní rozhodnutí v civilním řízení vydané (§157 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř.).
45. Dovolací námitka vztahující se k údajné diskriminaci dovolatele rovněž nemůže být důvodná. Postrádá racionální jádro srovnávat procesní postavení účastníka insolvenčního řízení nebo jiného podatele, jehož podání je za účelem plnění zákonné informační povinnosti o průběhu insolvenčního řízení předepsaným postupem zveřejněno v insolvenčním rejstříku, s postavením soudních osob (soudců, asistentů soudců, zapisovatelů ad.). Právě kvůli tomu, že se nejedná o osoby ve stejné nebo srovnatelné procesní situaci, nemá smysl pojmově uvažovat o diskriminaci dovolatele a o aplikaci §133 o. s. ř., který jinak slouží k přenesení důkazního břemene na žalovaného v soudních řízeních týkajících se zcela jiného okruhu právních vztahů [na něž se vztahuje zákaz diskriminace podle §1 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon)].
46. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žádnými takovými vadami však řízení zatíženo není.
47. Žalobce v dovolání namítal, že napadený rozsudek odvolacího soudu trpí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Dovolací soud však shledává odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu za zcela vyhovující požadavkům §157 odst. 2 a §211 o. s. ř.
48. Spatřoval-li dovolatel nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu v tom, že se odvolací soud nevyrovnal podrobně s argumentací obsaženou v jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, pak je třeba zdůraznit, že z §157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sen. zn. 29 NSCR 7/2014, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 76/2017). Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). Rozhodnutí odvolacího soudu těmto požadavkům v projednávané věci vyhovuje a řízení z tohoto pohledu není postiženo vadou, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolateli ostatně tvrzené nedostatky v odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu nebyly na újmu uplatnění jeho práv, neboť v dovolání proti tomuto rozhodnutí mohl náležitě uvést dovolací důvody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 100/2013).
VI. Závěr
49. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že dovolateli se prostřednictvím uplatněných dovolacích námitek nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku odvolacího soudu, a proto Nejvyšší soud podle §243d odst. 1 o. s. ř. dovolání zamítl; v rozsahu, v němž dovolání trpí neodstraněnými vadami, Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
50. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn §243c odst. 3, §224 odst. 2 a §142 odst. 1 o. s. ř. za použití argumentace a contrario . Procesně úspěšná žalovaná má nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení, avšak žádné náklady jí v dovolacím řízení nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu