ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.4672.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 4672/2018-323
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Simona ve věci žalobce J. H. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 620 400 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 102/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2018, č. j. 11 Co 279/2018-308, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobce se v řízení domáhal náhrady škody ve výši 620 400 Kč za nesprávný úřední postup Okresního soudu v Liberci, který měl spočívat v nezaevidování jeho žaloby o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a náhradu mzdy a dále v tom, že v navazujícím řízení se soudy „odchýlily od zavedené judikatury“.
Obvodní soud pro Prahu 2, jako soud prvního stupně, usnesením ze dne 22. 6. 2018, č. j. 19 C 102/2016-298, přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu (výrok I.) a neustanovil žalobci zástupce pro řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze, jako soud odvolací, v záhlaví citovaným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Jelikož dovolání není podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2003). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Na soudu prvního stupně příslušném k rozhodování ve věcech soudních poplatků v souladu s §3 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů nyní bude, aby v souvislosti s rozhodnutím dovolacího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř. rozhodl o poplatkové povinnosti žalobce [§4 odst. 1 písm. i) a §11a uvedeného zákona].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 9. 2019
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu