ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.4816.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 4816/2017-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobkyně J. B. , nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 353/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2017, č. j. 15 Co 247/2017-19, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 19. 12. 2016 na žalované domáhá zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí byla způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 251/2008 (dále jen „posuzované řízení“). V žalobě se žalobkyně dovolávala místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 6, neboť v obvodu tohoto soudu mělo dojít
ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy žalobkyně.
2. Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 1. 3. 2017, č. j. 8 C 353/2016-8, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému. Učinil tak po zjištění, že v době od 1. 11. 2007 do února 2013 byla „adresa civilního úseku“ Obvodního soudu pro Prahu 6 v Praze 2, Legerova 7, přičemž žaloba v posuzovaném řízení byla podána dne 15. 9. 2008. Z uvedeného pak soud prvního stupně dovodil, že v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 2 došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.
3. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, když se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost shledávala v tom, že se odvolací soud při posouzení otázky místní příslušnosti odchýlil od judikatury dovolacího soudu představované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1985/2014 (správně 30 Cdo 1958/2014 – pozn. dovolacího soudu), a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 515/2017. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem o místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť za rozhodující považuje, že sídlo Obvodního soudu pro Prahu 6 bylo do roku 2012 na adrese Praha 6, V. P. Čkalova 18, od roku 2013 pak na adrese Praha 6 (správně Praha 10 – pozn. dovolacího soudu), ul. 28 pluku 1533/29b. Posuzované řízení bylo před Obvodním soudem pro Prahu 6 v prvním stupni vedeno do roku 2012, od roku 2013 až do pravomocného skončení věci se vedlo odvolací řízení před Městským soudem v Praze. Dovolatelka tak považuje za evidentní, že „škoda byla způsobena na Praze 6, tedy v obvodu soudu, který je místně příslušný pro projednání nároku“.
5. Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání
6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
7. Dovolání bylo podáno včas a za splnění podmínky povinného zastoupení uvedené v §241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
IV. Přípustnost dovolání
8. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
9. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Dovolání je přípustné pro řešení otázky procesního práva, zda je soud, který vyslovuje svou místní příslušnost, oprávněn věc po právní moci usnesení postoupit soudu danému na výběr ve smyslu §87 písm. b) o. s. ř., neboť tuto otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dovolání je dále přípustné pro řešení otázky procesního práva, zda je pro určení místní příslušnosti soudu na výběr daného rozhodující adresa sídla soudu nebo příslušného (detašovaného) pracoviště soudu, neboť se jedná o věc v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud neřešenou.
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
11. Podle §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
12. Podle §85 odst. 5 o. s. ř. je obecným soudem státu okresní soud, v jehož obvodu má sídlo organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu, a nelze-li takto místně příslušný soud určit, soud, v jehož obvodu nastala skutečnost, která zakládá uplatněné právo.
13. Podle §87 písm. b) o. s. ř. je vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v §85a, k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.
14. Podle §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
15. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je možnost výběru místně příslušného soudu z povahy věci omezena na soudy, před kterými probíhalo řízení v prvním stupni (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1958/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. II. ÚS 2237/15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1648/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 515/2017).
16. Podle odkazovaných rozhodnutí leží těžiště dokazování v řízení před soudem prvního stupně a je proto hospodárnější, rychlejší a účinnější, aby řízení probíhalo „na místě samém“, tedy aby vzhledem k dostupnosti důkazního materiálu jednal a rozhodoval soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody (srov. též Drápal, L., Bureš, J., a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 568). Odpovídá totiž účelu ustanovení §87 odst. 1 písm. b) o. s. ř., aby ve věci náhrady škody a nemajetkové újmy rozhodoval soud, kde konkrétní újma vznikla a současně, aby tímto krokem bylo usnadněno dokazování v odškodňovacím řízení.
17. Účelem právní úpravy místní příslušnosti na výběr dané podle §87 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je tedy vést řízení ve věci náhrady škody a nemajetkové újmy co nejblíže místu, v němž došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy. Skutečností zakládající právo na náhradu újmy je v poměrech dané věci nesprávný úřední postup spočívající v tvrzené nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Není tak rozhodující formální sídlo soudu, nýbrž adresa (detašovaného) pracoviště soudu, u něhož posuzované řízení fakticky probíhalo. Podle skutkových zjištění, která v dovolacím řízení zpochybňovat nelze (§241a odst. 1 věta první o. s. ř. a contrario , §241a odst. 6 o. s. ř.), byla adresa příslušného pracoviště civilního úseku Obvodního soudu pro Prahu 6 v rozhodné době v Praze 2, Legerova 7. Místně příslušným soudem daným na výběr tak není Obvodní soud pro Prahu 6, nýbrž Obvodní soud pro Prahu 2.
18. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ovšem také ustálena v tom, že vysloví-li soud svou místní nepříslušnost, není oprávněn postoupit věc soudu danému na výběr podle §87 o s. ř. Je tomu tak kvůli tomu, že právo volby místní příslušnosti dané na výběr přísluší jen žalobci a okamžikem zahájení řízení (podáním žaloby) je vyčerpáno. Pokud žalobce tohoto svého procesní práva řádně nevyužije – například tím, že podá žalobu k soudu, který místně příslušným není – nepřísluší tuto volbu následně vykonat soudu ani žalovanému (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1389/2016, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 20/2018, jakož i judikaturu a literaturu tam citovanou). Jestliže odvolací soud tuto volbu napadeným rozhodnutím vykonal [postoupil věc soudu, jehož místní příslušnost určil podle kritéria uvedeného v §87 písm. b) o. s. ř.], pak se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
19. Dovolání přesto není opodstatněné. Dosavadní výsledky řízení ukazují, že o místní příslušnosti je možné rozhodnout, neboť soud prvního stupně není soudem místně příslušným, protože není ani obecným soudem žalované, ani soudem, u něhož by žalobkyně podáním žaloby řádně provedla právo volby místní příslušnosti dané na výběr. Proti tomu Obvodní soud pro Prahu 2 soudem místně příslušným je, poněvadž s ohledem na sídlo organizační složky státu příslušné jednat v řízení před soudem podle §6 odst. 2 písm. b), odst. 6 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady
č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), se jedná o obecný soud žalované (§84, §85 odst. 5 o. s. ř.). Závěr, že soud prvního stupně není místně příslušný a že místně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí věci je Obvodní soud pro Prahu 2, tak je ve výsledku správný.
VI. Závěr
20. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání žalobkyně podle §243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
21. Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2003). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 9. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu