ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.513.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 513/2019-123
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 1 051 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 81/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2018, č. j. 70 Co 215/2018-93, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal zaplacení částky 1 051 000 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu, která měla být žalobci způsobena tím, že stát chrání bohaté zloděje a zločince a je tedy spolupachatelem trestné činnosti.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 25. 5. 2018, č. j. 27 C 81/2016-88, odmítl žalobu ze dne 28. 6. 2016, podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 7. 7. 2016 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), když se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce nedostál svým povinnostem opravit žalobu alespoň v základních rysech tak, aby bylo zřejmé, jak se měl odehrát skutek, z něhož dovozuje svůj nárok na odškodnění újmy ve výši 1 051 000 Kč. Jeho podání tak bylo a zůstalo natolik nejasné, že není způsobilé projednání a rozhodnutí o něm.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.
Usnesením ze dne 6. 9. 2018, č. j. 27 C 81/2016-98, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů pro podání dovolání v této věci předložil soudu plnou moc udělenou advokátovi a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2018, č. j. 70 Co 215/2018-93, s tím, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, může Nejvyšší soud dovolací řízení zastavit.
Usnesením ze dne 6. 9. 2018, č. j. 27 C 81/2016-99, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč s tím, že nebude-li ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.
Žalobce na obě výzvy reagoval žádostmi o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a osvobození od soudních poplatků, které byly pravomocně zamítnuty usnesením soudu prvního stupně ze dne 8. 11. 2018, č. j. 27 C 81/2016-110, ve spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 12. 2018, č. j. 70 Co 415/2018-118.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podáním dovolání ze dne 24. 7. 2018 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč.
Opětovné vyzývání žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání považoval Nejvyšší soud za nadbytečné, neboť lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnutá výzva byla objektivně způsobilá zprostředkovat dovolateli povinnost zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nové a stále stejné výzvy postupem neefektivním a formalistickým (srov. podobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 2291/13 a ze dne 13. 6. 2013 sp. zn. IV. ÚS 1775/13).
Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 7. 2019
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu