ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.5580.2017.1
sp. zn. 30 Cdo 5580/2017-372
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobců a) V. V., nar. XY, bytem XY, b) J. V., nar. XY, bytem XY, c) nezl. AAAAA (pseudonym), nar. XY, bytem XY, d) H. V., nar. XY, bytem XY, e) V. N., nar. XY, bytem XY, f) M. P., nar. XY, bytem XY, a g) H. V., nar. XY, bytem XY, všech zastoupených JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v Praze 2, Francouzská 171/28, proti žalované Thomayerově nemocnici, IČO 00064190, se sídlem v Praze 4, Vídeňská 800, zastoupené JUDr. Jiřím Štaidlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 445/6, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Allianz pojišťovny, a. s., IČO 47115971, se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 66 C 197/2013, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2017, č. j. 1 Co 8/2016-339, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalované a vedlejší účastnici se právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 12. 2015, č. j. 66 C 197/2013-267, zamítl žalobu s žalobním návrhem, aby žalovaná zaplatila žalobkyni a) částku ve výši 1 500 000 Kč, žalobci b) částku ve výši 1 000 000 Kč, žalobkyni c) částku ve výši 1 000 000 Kč, žalobkyni d) částku ve výši 200 000 Kč, žalobkyni e) částku ve výši 200 000 Kč, žalobci f) částku ve výši 100 000 Kč a žalobkyni g) částku ve výši 100 000 Kč (výrok I). Soud prvního stupně dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobci a žalovanou se žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II), a ve vztahu mezi žalobci a vedlejší účastnicí na straně žalované nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. 6. 2017, č. j. 1 Co 8/2016-339, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), nepřiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), a rozhodl, že žalobci a vedlejší účastnice na straně žalované nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III).
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci včasným dovoláním ze dne 11. 10. 2017, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Odvolací soud založil své rozhodnutí o nedůvodnosti žaloby na dvou samostatných závěrech, a to zaprvé na nesplnění povinnosti tvrzení žalobců ohledně jim vzniklé újmy, odškodnitelné v režimu ochrany osobnosti, a zadruhé na absenci protiprávnosti postupu žalované. Žalobci dovoláním nenapadají ani jinak nezpochybňují prvně uvedený závěr odvolacího soudu, což činí jejich dovolací námitky ve vztahu k druhému důvodu pro zamítnutí žaloby nepřípustnými ve smyslu §237 o. s. ř.
Založil-li odvolací soud své rozhodnutí na více důvodech, z nichž každý sám o sobě postačuje k zamítnutí žaloby (zde neunesení břemene tvrzení a současně postup žalované lege artis), pak nepodaří-li se dovolateli zpochybnit byť i jen jediný závěr, tak napadené rozhodnutí obstálo jako správné a Nejvyšší soud se již nezabývá přípustností a důvodností dalších námitek dovolatele, neboť ani jejich odlišné vyřešení by se nemohlo v poměrech dovolatele nijak projevit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v dovolacím řízení úspěšná žalovaná a vedlejší účastnice by měly proti žalobcům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, nicméně Nejvyšší soud podle §150 o. s. ř. z důvodů hodných zvláštního zřetele pro tragické okolnosti vzniku sporu žalované ani vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu