ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.826.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 826/2019-161
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Tomáše Mottla v právní věci žalobce P. B. , nar. XY, bytem XY, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) Okresnímu soudu v Hradci Králové , se sídlem v Hradci Králové, Ignáta Herrmanna 227/2, 3) Krajskému soudu v Hradci Králové , se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 218, o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 51/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2018, č. j. 91 Co 255/2018-154, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se podáním ze dne 20. 7. 2015 doručeným původně Okresnímu soudu v Hradci Králové domáhá po žalovaných zaplacení částky ve výši 300 000 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za vzniklou psychickou, zdravotní a majetkovou újmu s odůvodněním, že žalovaní věděli o tom, že G. B. okrádá těžce nemocného žalobce, a stávají se tak spolupachateli trestní činnosti.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 22. 8. 2018, č. j. 91 Co 255/2018-154, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně ze dne 3. 7. 2018, č. j. 26 C 51/2016-148, který zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Jelikož dovolání není podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobce (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, rozhodl o poplatkové povinnosti žalobce za dovolací řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2019
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu