ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.945.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 945/2019-129
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Tomáše Mottla a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce B. V., nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o 5 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 52/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2018, č. j. 62 Co 271/2018-105, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací odmítl odvolání žalobce podané proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 10. 4. 2017, č. j. 43 C 52/2015-67.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které Nejvyšší soud podle
§243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl z důvodu, že není objektivně přípustné [viz §238 odst. 1 písm. e) a §229 odst. 4 o. s. ř.].
Není přitom rozhodné, z jakého důvodu odvolací soud odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně odmítl, ať podle §218 o. s. ř. pro nedostatek subjektivní nebo objektivní přípustnosti nebo podle §218a o. s. ř. pro opožděnost nebo podle §211 o. s. ř. a §43 odst. 2 o. s. ř. pro vady odvolání, jak je tomu v posuzované věci (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1816).
Podle ustanovení §11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. VI bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.) se osvobození od poplatku podle §11 odst. 2, jakož i osvobození podle rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků, neuplatní, je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle §238 občanského soudního řádu. U odvolání nepřípustného podle §238 se neuplatní ani požadavek povinného zastoupení advokátem nebo notářem (viz §241b odst. 2 o. s. ř.). Bylo proto nadbytečné rozhodovat o opětovné žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Vzhledem k tomu, že odvolání bylo odmítnuto, nebylo třeba rozhodovat o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí (srov. bod 34. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 4. 2019
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu