ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.98.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 98/2019-157
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem ve věci žalobce F. F., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 112/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2017, č. j. 72 Co 99/2017 – 95, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 12. 2016, č. j. 42 C 112/2015 – 84, bylo zastaveno řízení o návrhu žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů, z důvodu překážky věci rozhodnuté. Toto usnesením bylo potvrzeno v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu, proti němuž podal žalobce dovolání, aniž by byl zastoupen advokátem ve smyslu §241 o. s. ř. K odstranění tohoto nedostatku byl žalobce vyzván usnesením soudu prvního stupně (č. l. 101). O žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení bylo zamítavě rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 4. 2017, č. j. 42 C 112/2015 – 133, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2018, č. j. 72 Co 215/2018 – 144.
Dovolací soud při zvážení podání dovolatele ve světle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, dospěl k závěru, že dovolateli zástupce pro dovolací řízení neustanoví, jelikož se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Účastník řízení zřejmě bezúspěšně uplatňuje právo zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů účastníkem tvrzených nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že jeho požadavku nemůže být vyhověno. Totéž obdobně platí i o zřejmě bezúspěšné uplatňování opravného prostředku. Je-li již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno, jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím a v dovolacím řízení, aniž by bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno, pak ani v dovolacím řízení (v nemeritorních otázkách) se nejedná o řádně uplatněné právo žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
Jelikož dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.), dovolací soud řízení podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 1. 2019
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu