ECLI:CZ:NS:2019:30.CDO.994.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 994/2019-268
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Davidem Vláčilem v právní věci žalobce A. D. , narozeného XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, se sídlem v Plzni, Klatovská třída 652/202, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 227/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2017, č. j. 15 Co 42/2017-230, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 9. 11. 2016,
č. j. 31 C 227/2015-203, kterým byla zamítnuta žaloba o náhradu škody v částce 4 560 000 Kč s příslušenstvím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, při jehož podání nebyl řádně zastoupen advokátem. Dovolání sepsal Mgr. Martin Keřt, advokát, který byl žalobci ustanoven usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 6. 2009, č. j. 16 C 52/2005-112, avšak jen do doby pravomocného skončení řízení. Uvedený advokát přes výzvu soudu prvního stupně plnou moc udělenou mu žalobcem pro dovolací řízení nepředložil. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení byl zamítnut usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 2. 2018, č. j. 31 C 227/2015-251, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 31. 10. 2018, č. j. 15 Co 214/2018-262; usnesení nabyla právní moci dne 7. 12. 2018.
Usnesením ze dne 14. 1. 2019, č. j. 31 C 227/2015-264, soud prvního stupně žalobce vyzval, aby si do 20 dnů od doručení usnesení zvolil zástupce z řad advokátů a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně žalobce poučil, že v případě neodstranění vytknutého nedostatku Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Na uvedenou výzvu žalobce reagoval podáním ze dne 22. 1. 2019, v němž poukázal na svou osobní a sociální situaci, vytýkaný nedostatek však neodstranil. Nejvyšší soud nepřihlížel k opakované žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, neboť je (stejně jako žalobce) vázán shora označenými pravomocnými usneseními, jimiž byla obsahově totožná žádost žalobce zamítnuta [srov. §159a odst. 1, 3 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s §167 odst. 2 a 243b o. s. ř.].
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce řádně právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce ani přes výzvu soudu prvního stupně o důsledcích své nečinnosti nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2019
JUDr. David Vláčil
pověřený člen senátu