ECLI:CZ:NS:2019:30.ND.308.2019.1
sp. zn. 30 Nd 308/2019-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci žalobkyně Multitrans CZ, s. r. o., IČO 25934660, se sídlem v Pardubicích, Jana Palacha 1590, zastoupené Mgr. Monikou Ipserovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 505, proti žalované Brutra Logistiek, B. V., se sídlem v Doetinchemu, Edisonstraat 39, Nizozemské království, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu pro návrh na vydání platebního rozkazu o zaplacení částky 54 810 Kč s příslušenstvím, takto:
Návrh žalobkyně Multitrans CZ, s. r. o., na vydání platebního rozkazu o zaplacení částky 54 810 Kč s příslušenstvím proti žalované Brutra Logistiek, B. V., projedná a rozhodne Okresní soud v Hradci Králové.
Odůvodnění:
Nejvyššímu soudu byl dne 28. 6. 2019 doručen návrh na vydání platebního rozkazu na zaplacení částky ve výši 54 810 Kč s příslušenstvím a současně žádost žalobkyně o určení, který soud věc projedná a rozhodne podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 29. 6. 2018 smlouvu o přepravě nákladu v ústní formě prostřednictvím telefonu s obsahem uvedeným v návrhu Smlouvy o přepravě č. 211804060 ze dne 29. 6. 2018, a to v souladu s Úmluvou o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), publikovanou vyhláškou ministra zahraničních věcí ze dne 27. 11. 1974 pod č. 11/1975 Sb., dále jen „Úmluva“. Na základě této smlouvy žalovaná uskutečnila pro žalobkyni přepravu zásilek z místa nakládky v Hradci Králové, Panelová 955, do místa výkladky v Leeuwardenu, Merodestraat 3, Nizozemské království (dále jen „Nizozemsko“). V určený termín doručení, tedy mezi dny 5. 7. 2018 a 9. 7. 2018, byla dodána pouze část přepravované zásilky, a to dne 9. 7. 2018 jedna paleta ze sedmi přepravovaných palet. Zbylých šest palet bylo vyloženo již dne 5. 7. 2018, nicméně nikoliv na smluveném místě výkladky, ale na zcela jiné adrese v Rotterdamu, přičemž žalobkyně se tuto skutečnost dozvěděla až s časovým odstupem. Žalobkyně musela vynaložit dodatečné finanční prostředky na opakované zajištění náhradní přepravy a náhradu škody spočívající v prodloužení montáže a ubytování montérů společnosti J 4 s. r. o., IČO 60935731, se sídlem v Předměřicích nad Labem, Průmyslová 96, se kterou měla žalobkyně sjednáno zajištění přepravy z Hradce Králové do Leeuwardenu. Protiprávním jednáním žalované vznikla žalobkyni škoda v celkové výši 83 810 Kč.
Žalobkyně provedla dne 25. 9. 2018 započtení své pohledávky z titulu této náhrady škody a pohledávky žalované představující cenu za přepravu vyúčtovanou fakturou č. 1833459 ze dne 10. 7. 2018 a dalších dvou pohledávek z jiných titulů. Po započtení žalobkyně požaduje částku 54 810 Kč s příslušenstvím.
Žádost o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. žalobkyně zdůvodnila tím, že pravomoc soudů České republiky je založena čl. 31 odst. 1 Úmluvy, neboť v České republice leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud určil, který soud věc projedná a rozhodne, respektive navrhla, aby věc projednal a rozhodl Okresní soud v Pardubicích jako místně příslušný soud žalobkyně.
Nejvyšší soud v prvé řadě zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Postupoval přitom podle Úmluvy, a to z níže uvedených důvodů.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy se tato Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.
Podle čl. 31 odst. 1 Úmluvy spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území
a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena, nebo
b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání.
U jiných soudů nemůže žalobce spor vést.
Nejvyšší soud za uvedených okolností uzavřel, že v žalobkyní předložené věci je dána pravomoc soudů České republiky, neboť na jejím území se v případě předmětných zásilek (přepravovaných z České republiky do Nizozemska) nachází místo, kde byla zásilka převzata k přepravě, přičemž Česká republika i Nizozemsko jsou smluvními státy Úmluvy.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou místní příslušnosti konkrétního soudu v České republice.
Podle §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle §85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
Podle §86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lze proti zahraniční osobě podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu.
Žalovaná je právnická osoba se sídlem v Nizozemsku. Z obsahu spisu nevyplývá a Nejvyššímu soudu není známo, že by v České republice byl umístěn její závod nebo organizační složka závodu nebo že by v České republice měla majetek. Žalovaná tedy v České republice nemá obecný soud, a místně příslušný soud tak nelze určit.
Nejvyšší soud dodává, že místní příslušnost konkrétních soudů v rámci České republiky Úmluva neurčuje a nelze ji zjistit ani za pomoci příslušných ustanovení zákona č. 99/1963 Sb. (srov. §84 až §89a o. s. ř.).
Z výše uvedeného je zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud proto určil, že žalobu projedná a rozhodne Okresní soud v Hradci Králové, v jehož obvodu se dle tvrzení žalobkyně nachází místo nakládky.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 9. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu