ECLI:CZ:NS:2019:30.ND.359.2018.1
sp. zn. 30 Nd 359/2018-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci žalobkyně D. Z., IČO XY, se sídlem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 2006/26, proti žalované ERA trans, s. r. o., IČO 47368403, se sídlem v Levicích, Saratovská ul. 51, Slovenská republika, o zaplacení 41 446,40 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 C 29/2018, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 3 C 29/2018 projedná a rozhodne Okresní soud v Blansku.
Odůvodnění:
Žalobou podanou k Okresnímu soudu v Blansku dne 10. 2. 2018 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 41 446,40 EUR s příslušenstvím jako náhrady škody z titulu smlouvy o přepravě (v mezinárodní silniční nákladní dopravě), která měla být žalobkyni konkrétně způsobena ztrátou přepravované zásilky.
Usnesením ze dne 21. 2. 2018, č. j. 3 C 29/2018-26, Okresní soud v Blansku vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) a věc předložil Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne (výrok II). Okresní soud v Blansku uvedl, že podle tvrzení žalobkyně učiněných v žalobě byla dne 25. 1. 2017 mezi společností MORA MORAVIA, s. r. o., IČO 64609944, se sídlem v Mariánském Údolí – Hlubočkách, Nádražní 50, jakožto příkazcem, a žalobkyní, jakožto zasilatelem, uzavřena na základě e-mailem zaslané objednávky zasilatelská smlouva (podle §2471 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), na jejímž základě se žalobkyně zavázala obstarat vlastním jménem pro společnost MORA MORAVIA, s. r. o., a na její účet přepravu zásilky sporáků z místa nakládky v Mariánském Údolí – Hlubočkách, Nádražní 50, do místa vykládky na adrese v Polské republice, s datem vykládky dne 30. 1. 2017. Žalobkyně posléze uzavřela se žalovanou dne 25. 1. 2017 smlouvu o přepravě předmětné zásilky, která byla v místě nakládky dne 26. 1. 2017 naložena, ale do místa vykládky nebyla nikdy doručena. Okresní soud v Blanku dále konstatoval, že žalovaná je zahraniční právnickou osobou, která nemá v České republice sídlo, závod, ani jeho organizační složku, a dosud také nebyl zjištěn ani žádný majetek žalované v České republice.
S ohledem na výše uvedené Okresní soud v Blansku v odůvodnění svého usnesení dospěl k závěru, že k projednání předmětné věci je sice dána pravomoc českých soudů podle čl. 31 odst. 1 vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. ze dne 27. 11. 1974, o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), dále jen „Úmluva“, neboť místo určené k nakládce přepravované zásilky leží v České republice, chybějí však podmínky pro určení místně příslušného soudu. Úmluva místní příslušnost soudu neupravuje, určení místní příslušnosti soudu podle čl. 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“, je v případě právních vztahů podléhajících Úmluvě vyloučeno a místně příslušný soud nelze určit ani podle žádného ustanovení občanského soudního řádu [srov. §84 až 89a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)].
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 8. 2018, č. j. 28 Co 110/2018-90, usnesení Okresního soudu v Blansku potvrdil. Krajský soud v Brně mimo jiné doplnil, že žalobkyně dne 25. 1. 2017 uzavřela svým jménem na účet společnosti MORA MORAVIA, s. r. o., smlouvu o přepravě uvedené zásilky s žalovanou, která si podle informací žalobkyně objednala na přepravu předmětné zásilky dalšího dopravce, a to společnost se sídlem v Polské republice, kdy zásilka byla v místě nakládky dne 26. 1. 2017 tímto dopravcem naložena, avšak do místa vykládky nebyla nikdy doručena.
Krajský soud v Brně se po právním posouzení dané věci ztotožnil s názorem Okresního soudu v Blansku, že pravomoc soudů České republiky k řízení o tomto nároku je založena v souladu s čl. 31 odst. 1 písm. b) Úmluvy, tedy u soudu místa, kde podle tvrzení žalobkyně i žalované byla zásilka převzata k přepravě (Hlubočky – Mariánské Údolní, Česká republika). Místní příslušnost konkrétních soudů v České republice pak Úmluva neurčuje a nelze ji určit ani podle ustanovení občanského soudního řádu, neboť žalovaná nemá v České republice obecný soud ve smyslu §85 odst. 3 o. s. ř. Místní příslušnost není dána ani podle §86 odst. 2 a 3 o. s. ř., neboť ze spisu nevyplynulo, že by žalovaná měla v České republice majetek, závod nebo jeho organizační složku. Rovněž dohoda stran o místní příslušnosti ve smyslu §89a o. s. ř. ze spisu neplyne. Krajský soud v Brně rovněž uvedl, že čl. 31 Úmluvy má podle čl. 71 odst. 1 nařízení Brusel I bis aplikační přednost před pravidly mezinárodní příslušnosti zakotvenými v nařízení Brusel I bis. Aplikace čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis je tedy vyloučena.
Podle §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu. Podle odstavce 3 téhož ustanovení jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle §85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
Podle §85a o. s. ř. je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.
Podle §86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek. Podle odstavce 3 téhož ustanovení proti zahraniční osobě lze podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu.
V §87 o. s. ř. je pak upravena místní příslušnost na výběr daná a v §88 o. s. ř. místní příslušnost výlučná.
Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. procesním soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci podmínky místní příslušnosti chybějí, neboť žalovaná, jež je právnickou osobou se sídlem na Slovensku, nemá obecný soud v České republice, v České republice nemá umístěn závod či organizační složku závodu a není známo, že by měla v České republice majetek. Nejsou splněny ani podmínky pro místní příslušnost na výběr danou či výlučnou. Nejvyšší soud proto – přihlížeje též k zásadně hospodárnosti řízení (§6 o. s. ř.) ve smyslu §11 odst. 3 o. s. ř. určil, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Blansku, u něhož byla podána žaloba a zahájeno řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu