ECLI:CZ:NS:2019:30.ND.44.2019.1
sp. zn. 30 Nd 44/2019-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , IČO 41197518, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, adresa pro doručování Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Regionální pobočka Praha, pobočka pro Hlavní město Prahu a Středočeský kraj, se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 359/6, proti povinnému J. B., nar. XY, bytem XY, o žádosti o pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 66 EXE 2111/2018, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 66 EXE 2111/2018 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
Obvodnímu soudu pro Prahu 5 byla dne 5. 9. 2018 doručena mimo jiné žádost soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha-východ JUDr. Ivo Erberta o pověření a nařízení exekuce k vymožení pohledávky oprávněné vůči povinnému na základě exekučního titulu, kterým je vykonatelný výkaz nedoplatků vydaný oprávněnou dne 20. 8. 2015, č. 1941509777.
Usnesením ze dne 31. 10. 2018, č. j. 66 EXE 2111/2018-19, Obvodní soud pro Prahu 5 vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) a po doručení usnesení oprávněné věc předložil Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu, který věc projedná a rozhodne ve smyslu §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“ (výrok II). Důvodem pro uvedený postup bylo zjištění, že chybí podmínky místní příslušnosti, jelikož povinný nemá v České republice obecný soud podle §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Povinný má v exekučním návrhu uvedenou adresu XY. Dále bylo zjištěno, že povinný neprochází lustrací v informačním systému základních registrů a neprochází ani systémem CzechPOINT. Dotazem na Ministerstvo vnitra, odboru azylové a migrační politiky, bylo zjištěno, že povinný není v současné době veden v evidencích cizineckého informačního systému.
Podle ustanovení §45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předloží Nejvyššímu soudu.
Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. procesním soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu spisu vyplývá, že se Obvodnímu soudu pro Prahu 5 nepodařilo zjistit místo (trvalého) pobytu povinného na území České republiky. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2018, sp. zn. 30 Nd 437/2017, a ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 30 Nd 444/2018).
Z výše uvedeného vyplývá, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř., neboť není možné dovodit podmínky místní příslušnosti podle §45 odst. 2 exekučního řádu. Nejvyšší soud s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení rozhodl tak, že jako soud příslušný k projednání a rozhodnutí předmětné věci určil Obvodní soud pro Prahu 5, k němuž soudní exekutor již podal žádost o pověření a nařízení exekuce, u kterého již bylo zahájeno řízení a v jehož obvodu měl povinný poslední známé bydliště v České republice (srov. žádost o pověření a nařízení exekuce ze dne 5. 9. 2018 na č. l. 1, výkaz nedoplatků ze dne 20. 8. 2015, č. 1941509777, na č. l. 6, a Potvrzení o provedení lustrace v informačním systému základních registrů ze dne 14. 9. 2018 na č. l. 11).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu