ECLI:CZ:NS:2019:30.ND.456.2018.1
sp. zn. 30 Nd 456/2018-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci žalobkyně Royal & Sun Alliance Insurance plc, se sídlem v St. Mark´s Court, Chart Way, Horsham, West, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, proti žalované Wilkie European Limited, se sídlem v Abacus House, Pennine Business Park, Longbow Close, Huddersfield HD2 1GQ, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu pro žalobu o zaplacení částky 109 382,03 GBP s příslušenstvím, takto:
Návrh žalobkyně Royal & Sun Alliance Insurance plc na zaplacení částky 109 382,03 GBP s příslušenstvím proti žalované Wilkie European Limited projedná a rozhodne Okresní soud Plzeň-město.
Odůvodnění:
Nejvyššímu soudu byla dne 21. 12. 2018 doručena mimo jiné žaloba na zaplacení částky 109 382,03 GBP s příslušenstvím a současně návrh žalobkyně na určení místně příslušného soudu, který věc projedná a rozhodne podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Žalobkyně v žalobě uvedla, že společnost Hisense UK Limited, se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, jakožto objednatel (dále jen „společnost Hisense“), uzavřela se společností Viamaster International Limited, se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, jakožto přepravcem (dále jen „společnost Viamaster“), smlouvu o přepravě zboží, jejímž předmětem byla přeprava palet nově vyrobených televizorů. Místem nakládky bylo sjednáno Hisense Czech, s. r. o., se sídlem v Plzni, U Nové Hospody 1164/4, a místem vykládky XPO Logistics – UK, se sídlem v Unit 21 Harpur Hill Business Park, SK179JW Harpur Hill, Buxton, Spojené Království Velké Británie a Severního Irska. Ke splnění závazku učinila společnost Viamaster u žalované objednávku přepravy se stejným místem nakládky i vykládky. V určený den doručení nebyla přepravovaná zásilka do určeného místa dodání žalovanou doručena. Společnosti Hisense, jakožto vlastníkovi zásilky, vznikla nedoručením zásilky do místa určení škoda, jejíž náhradu uplatnila proti společnosti Viamaster. Obchodní vztah mezi těmito společnostmi a mezi společností Viamaster a žalovanou se podle žalobkyně řídí vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb., ze dne 27. 11. 1974, o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), dále jen „Úmluva“. Po uplatnění limitace ve smyslu čl. 23 odst. 3 Úmluvy byla náhrada škody snížena, přičemž společnost Viamaster uhradila společnosti Hisense částku 109 382,03 GBP, a to prostřednictvím žalobkyně jakožto svého pojistitele. Úhradou této částky přešla na žalobkyni veškerá práva náležející společnosti Viamaster z titulu regresního nároku vůči žalované.
V návrhu na určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. žalobkyně zopakovala, že je společností založenou podle práva Anglie a Walesu (zabývající se pojištěním), na kterou přešla pohledávka společnosti Viamaster, jakožto pojištěného, z titulu regresního nároku. Žalovaná je obchodní společností založenou podle práva Anglie a Walesu (zabývající se silniční motorovou dopravou). Svůj návrh dále odůvodnila tak, že předmětem připojené žaloby je nárok na náhradu škody v souvislosti s porušením smlouvy o přepravě zboží, která se řídí Úmluvou. Jelikož k převzetí zboží došlo na území České republiky, je na základě čl. 31 odst. 1 písm. b) Úmluvy dána mezinárodní pravomoc českých soudů. Žalovaná jakožto zahraniční právnická osoba se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska nemá na území České republiky obecný soud ve smyslu §85 odst. 3 o. s. ř. Podmínky pro určení místní příslušnosti tak chybí.
Nejvyšší soud v prvé řadě zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Postupoval přitom podle Úmluvy, a to z níže uvedených důvodů.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy se tato Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.
Podle čl. 31 odst. 1 Úmluvy spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území
a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena, nebo
b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání.
U jiných soudů nemůže žalobce spor vést.
Nejvyšší soud za uvedených okolností uzavřel, že v žalobkyní předložené věci je dána pravomoc soudů České republiky, neboť na jejím území se podle tvrzení žalobkyně nachází místo, kde měla být zásilka převzata k přepravě (zásilka měla být přepravena z místa nakládky v České republice do místa vykládky ve Spojeném Království Velké Británie a Severního Irska), přičemž Česká republika i Spojené Království Velké Británie a Severního Irska jsou smluvními státy Úmluvy.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou místní příslušnosti konkrétního soudu v České republice.
Podle §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle §85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
Podle §85a o. s. ř. je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.
Podle §86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lze proti zahraniční osobě podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu.
V §87 o. s. ř. je pak upravena místní příslušnost na výběr daná a v §88 o. s. ř. místní příslušnost výlučná.
Žalovaná je právnickou osobou se sídlem ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Z obsahu spisu nevyplývá a Nejvyššímu soudu není známo, že by v České republice byl umístěn její závod nebo organizační složka závodu nebo že by v České republice měla majetek. Žalovaná tedy v České republice nemá obecný soud, a místně příslušný soud tak nelze určit.
Nejvyšší soud dodává, že místní příslušnost konkrétních soudů v rámci České republiky Úmluva neurčuje a nelze ji zjistit ani za pomoci příslušných ustanovení zákona č. 99/1963 Sb. (srov. §84 až §89a o. s. ř.).
Z výše uvedeného je zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud proto určil, že žalobu projedná a rozhodne Okresní soud Plzeň-město, v jehož obvodu se dle tvrzení žalobkyně nachází místo (sídlo společnosti), kde měla být zásilka převzata k přepravě (resp. bylo sjednáno místo nakládky předmětné zásilky).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 4. 2019
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu