ECLI:CZ:NS:2019:30.ND.46.2019.1
sp. zn. 30 Nd 46/2019-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila v exekuční věci oprávněné Vodafone Czech Republic a. s., identifikační číslo osoby 25788001, se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2808/2, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinné M. P., narozené XY, naposledy bytem v XY, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Určuje se, že věc dosud vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 66 EXE 2146/2018 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
V projednávané věci podal soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl dne 4. 9. 2018 žádost o pověření a nařízení exekuce ve věci shora uvedených účastníků, kdy exekučním titulem je rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 10. 5. 2018, č. j. ČTÚ-43 146/2017-631/RuZ.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 6. 12. 2018 vyslovil svou místní nepříslušnost a předložil shora označenou věc Nejvyššímu soudu podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k rozhodnutí o tom, který soud věc projedná a rozhodne, neboť podmínky místní příslušnosti, podle nichž by bylo možno určit příslušný soud, nelze zjistit. Podle odůvodnění rozhodnutí není možné ze základních registrů zjistit, kde má povinná trvalé bydliště, nadto potvrdit, že má trvalé bydliště na adrese uvedené v exekučním návrhu. Dotazem na Ministerstvo vnitra bylo zjištěno, že povinná byla naposledy hlášena na adrese penzion XY, a to od 4. 5. 2018 do 6. 5. 2018. V době vydání usnesení povinná nebyla v evidenci cizineckého informačního systému hlášena k pobytu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Z §11 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že Nejvyšší soud může určit soud, který má věc projednat a rozhodnout v případě chybějících podmínek místní příslušnosti jen tehdy, jde-li o věc spadající do pravomoci českých soudů. Splnění podmínky pravomoci českých soudů pro rozhodnutí podle §11 odst. 3 o. s. ř. však Nejvyšší soud zkoumá toliko v případě, kdy je mu přímo předložen návrh na určení soudu, který věc projedná a rozhodne, a to společně s žalobou nebo jiným návrhem na zahájení řízení, tj. tehdy, jestliže řízení v dané věci před žádným z českých soudů dosud neprobíhá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Nd 290/2013). Oproti tomu, jestliže řízení ve věci již probíhá a procesní soud vysloví svou místní nepříslušnost a postupem podle §105 odst. 2 o. s. ř. věc předloží Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne, nemá Nejvyšší soud jinou možnost, než takový soud určit, aniž by sám mohl přezkoumávat, zda je podmínka pravomoci českých soudů v dané věci splněna. Ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů, jakož i tím, že podmínky pro určení místně příslušného soudu chybějí, dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud. Jinak řečeno, je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu dle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013).
Skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto určil (§11 odst. 3 o. s. ř.) soudem příslušným k projednání a rozhodnutí věci Obvodní soud pro Prahu 5, když s ohledem na požadavek hospodárnosti řízení není vhodné určit jako místně příslušný jiný soud, než ten, u kterého bylo řízení zahájeno a v jehož obvodu nadto bylo poslední známé bydliště povinné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2019
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu