ECLI:CZ:NS:2019:30.ND.49.2019.1
sp. zn. 30 Nd 49/2019-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Tomáše Mottla a Mgr. Hynka Zoubka v exekuční věci oprávněné Vodafone Czech Republic a. s., IČO: 25788001, se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2808/2, proti povinné E. M., nar. XY, bytem XY, pro 3 723 Kč s příslušenstvím, o návrhu na pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 66 EXE 2225/2018, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 66 EXE 2225/2018 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
Obvodnímu soudu pro Prahu 5 byla dne 19. 9. 2018 doručena žádost soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla o pověření a nařízení exekuce k vymožení pohledávky oprávněné vůči povinné podle exekučního titulu – rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 26. 6. 2018, č. j. ČTÚ-46668/2017-636/VIII. vyř. - KnT.
Usnesením ze dne 6. 6. 2018, č. j. 66 EXE 2225/2018-24, vyslovil Obvodní soud pro Prahu 5 svoji místní nepříslušnost (výrok I) s tím, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne (výrok II). Důvodem pro uvedený postup bylo to, že podmínky pro určení místní příslušnosti v dané věci chybí, neboť není jasné, zda má povinná majetek na území České republiky a případně v obvodu kterého soudu. Povinná je fyzickou osobou, cizinkou (státní občankou Ruské federace), podle Informačního systému základních registrů její poslední pobyt v České republice byl povolen do dne 30. 6. 2016 a v současnosti není v cizineckém informačním systému evidována k pobytu v České republice. Na její poslední známé adrese v České republice se dle zjištění exekučního soudu nezdržuje.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. procesním soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu spisu vyplývá, že Obvodnímu soudu pro Prahu 5 se nepodařilo zjistit místo pobytu povinné na území České republiky. Skutečnost, zda má povinná exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinné (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a obdobně i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 30 Nd 186/2016, ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Nd 27/2017, a ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 30 Nd 361/2017).
Z výše uvedeného vyplývá, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř., neboť není možné dovodit podmínky místní příslušnosti podle §45 odst. 2 exekučního řádu. Nejvyšší soud s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení rozhodl tak, že jako soud příslušný k projednání a rozhodnutí předmětné věci určil Obvodní soud pro Prahu 5, u něhož již byl podán návrh na pověření a nařízení exekuce a zahájeno exekuční řízení, přičemž není v souladu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení vhodné určit jako místně příslušný jiný soud, než ten, u něhož bylo řízení zahájeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 2. 2019
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu