ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.2175.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 2175/2019-265
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Hany Gajdziokové ve věci žalobkyně PRO-LOGOS s. r. o. , se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 169/10, identifikační číslo osoby 65414772, zastoupené Mgr. Ondřejem Ripelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na příkopě 857/18, proti žalované Allianz pojišťovně, a. s. , se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, identifikační číslo osoby 47115971 o zaplacení částky 6 303 919 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. 39 Cm 18/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 1. 2019, č. j. 4 Cmo 79/2018-227, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 5. 10. 2017, č. j. 39 Cm 18/2015-206, kterým Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení částky 6 303 919 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení (první výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání (výslovně proti oběma výrokům), v němž co do přípustnosti uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná považuje rozhodnutí soudů nižších stupňů za správná a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 1 čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka má za to, že odvolací soud se odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4166/2010 (jenž je veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách), a uvádí, že pro snížení pojistného plnění z pojistné smlouvy je nezbytné, aby porušení povinnosti pojištěného bylo důvodem pro zvětšení rozsahu následků pojistné události, přičemž při posuzování rozsahu snížení pojistného plnění je třeba vždy důsledně vycházet z toho, že zvětšení rozsahu následků pojistné události musí být v příčinné souvislosti s porušením povinností pojištěného vyplývajících z ustanovení §799 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Odvolací soud se však od dovolatelkou citovaného rozhodnutí neodchýlil, neboť se (ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) příčinnou souvislostí mezi porušením povinností žalobkyně a zvětšením rozsahu následků pojistné události dostatečně zabýval. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně po pojistné události neodstranila následky zaplavení a nemovitost ponechala v původním stavu, což muselo přispět k postupné devastaci zaplavených prostor přetrvávajícím vlhkem a přítomností fekálií a dalších nečistot z odpadních vod a uzavřel, že tím žalobkyně porušila svou povinnost podle ustanovení §799 obč. zák. a čl. 17 všeobecných pojistných podmínek, neboť neučinila opatření ke zmírnění následků vzniklé škody, což podle závěrů znaleckého zkoumání vedlo ke zvětšení škod po pojistné události.
Jestliže dovolatelka v této souvislosti tvrdí, že žádné porušení jejích povinností „nemělo vliv na vznik nebo zvětšení následků pojistné události, přičemž ani soud první, ani druhé instance se tímto vůbec nezaobíral“, nemá toto její tvrzení oporu v obsahu spisu. Jednak se soudy nižších stupňů – jak bylo uvedeno výše – vztahem porušení povinností žalobkyně a zvětšením následků pojistné události dostatečně zabývaly, a jednak dovolatelka tvrzení o absenci příčinné souvislosti zakládá na vlastní verzi skutkového stavu věci, odlišné od skutkových zjištění a závěrů, na nichž je pro ni nepříznivé právní posouzení založeno. Ve skutečnosti tak nezpochybňuje správnost právního posouzení, nýbrž správnost zjištěného skutkového stavu věci. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však v dovolacím řízení zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním. Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže být založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele odlišných od skutkových závěrů odvolacího soudu, resp. na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4566/2014).
Dovolatelka dále namítá, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 33 Odo 1202/2003, podle jehož závěrů nesplnění povinností uvedených v §799 odst. 1 a 2 obč. zák. nemá za následek ztrátu nároku na plnění sjednané po případ pojistné události. Odvolací soud se ani od tohoto rozhodnutí neodchýlil, neboť nedospěl k závěru, že by žalobkyně v důsledku porušení svých povinností přišla o nárok na pojistné plnění. Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že žalovaná žalobkyni na pojistné plnění z pojistné události ze dne 22. 5. 2009, která je předmětem řízení v projednávané věci, již vyplatila částku 525 594 Kč, a zkoumaly, jaká škoda žalobkyni touto pojistnou událostí vznikla, přičemž dospěly k závěru, že žalobkyni nevzniklo právo na další pojistné plnění nad rámec toho, co jí již žalovaná poskytla. Zmíněná námitka by nemohla založit přípustnost dovolání, ani pokud by bylo možno dovodit, že žalobkyně jejím prostřednictvím brojí tomu, že jí soudy nižších stupňů nepřiznaly nárok na pojistné plnění z pojistné události ze dne 26. 6. 2009 (a případně z dalších tvrzených opakovaných záplav). Žalobkyně v řízení uplatňovala toliko nárok na pojistné plnění z pojistné události ze dne 22. 5. 2009, nároky na jiná pojistná plnění nebyly předmětem řízení v projednávané věci a soudy se jimi nemohly zabývat.
Další dovolací argumentace obsahující převážně polemiku se závěry znaleckého posudku znaleckého ústavu, jehož zpracovatelem byl J. Z., z nichž (také) při rozhodování soudy nižších stupňů vycházely, neobsahuje vymezení žádné právní otázky řešené odvolacím soudem ani judikatury Nejvyššího soudu, od níž se měl podle názoru dovolatelky odvolací soud odchýlit. Nesouhlas se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud vycházel, přípustnost dovolání, jak bylo výše uvedeno, založit nemůže.
Dovolatelka výslovně napadla rozhodnutí odvolacího soudu i ve výrocích o nákladech řízení. Dovolání proti těmto výrokům však není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. 10. 2019
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu