ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.3012.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 3012/2019-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně PERENA Liberec, s.r.o. , se sídlem ve Stráži nad Nisou, Kateřinská 3, PSČ 463 03, identifikační číslo osoby 25005731, zastoupené Mgr. Jiřím Kafkou, advokátem se sídlem v Liberci, Pražská 132/4, proti žalované České pojišťovně a.s. , se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 1 127 252 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 15/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2019, č. j. 39 Co 71/2019-129, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil (v pořadí druhý ve věci) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 11. 2018, č. j. 64 C 15/2016-95, v zamítavém výroku ve věci samé, změnil ho ve výroku o nákladech řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); z toho mimo jiné vyplývá, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolatelkou formulovaná otázka, s níž spojila tvrzenou přípustnost dovolání a která nebyla podle jejího mínění dosud v rozhodovací praxi řešena, zda „může pojišťovna v rámci ujednání s pojištěným omezit nebo vyloučit pojistné plnění v případech odpovědnosti za škodu, která vznikla v důsledku nesprávného postupu pojištěného,“ nemohla přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. otevřít. Je tomu tak již z toho důvodu, že takto v obecné rovině vymezená otázka nezahrnuje skutečnosti potřebné pro jednoznačnou odpověď na ni.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že základem předmětu sporu byl rozdílný názor účastnic řízení na výklad ujednání článku 4. bodu 4.2. pojistné smlouvy uzavřené mezi nimi na pojištění odpovědnosti žalobkyně za škodu, podle něhož „se pojištění vztahuje i na škody na věcech, na kterých pojištěný prováděl objednanou činnost, pokud ke škodě došlo proto, že tato činnost byla provedena vadně. Předpokladem vzniku práva na plnění z pojištění je skutečnost, že pojištěný dodržel předepsaný nebo notoricky známý či běžně používaný postup, resp. návod k používání zařízení, stroje nebo jiné věci.“ Viděno optikou dané věci tak dodržení předepsaného, notoricky známého či běžně používaného postupu ze strany pojištěné (žalobkyně) bylo sjednáno jako jeden z předpokladů jejího práva na plnění z pojištění, který nebyl podle posouzení odvolacího soudu (a shodně tak i soudu prvního stupně) pro vybočení žalobkyně z předem sjednaných prací dle dokumentace naplněn. Pak ovšem byla žalovaná v souladu s předmětnou pojistnou smlouvou oprávněna pojistné plnění odmítnout. Za této situace jde o otázku triviální, která není způsobilá přípustnost dovolání otevřít. Z dovolací argumentace je přitom zřejmé, že dovolatelka považuje pro právní posouzení věci za rozhodující výklad citovaného smluvního ujednání, když podle jejího názoru je každá vadně provedená činnost způsobena nesprávným postupem při jejím provádění, takže by uvedený předpoklad nemohl být v žádném případě naplněn a tím by nikdy právo na pojistné plnění podle tohoto smluvního ujednání nevzniklo. Dovolatelkou předestřený názor není správný, neboť jak odvolací soud vysvětlil v odůvodnění napadeného rozsudku (viz bod 15. in fine) a jak přiléhavě reagovala na dovolání i žalovaná (viz její vyjádření pod body 22. a 23.), vadně lze provádět činnost a způsobit tak škodu i při dodržení předepsaných postupů. Na uvedeném mylném názoru pak dovolatelka postavila svoji dovolací argumentaci včetně vymezené otázky, která není způsobilá otevřít přípustnost dovolání, a otázku výkladu či neplatnosti právního úkonu (smluvního ujednání v článku 4. bodu 4.2. pojistné smlouvy) nevymezila.
Pokud dovolatelka uvedla, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, tedy i jeho rozhodnutí o nákladech řízení, pak zcela pomíjí, že podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. 10. 2019
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu