ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.3175.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 3175/2019-229
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce L. Š. , narozeného XY, bytem v XY, Slovenská republika, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 1788/60, proti žalované A1 - Reality s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Františka Diviše 988, identifikační číslo osoby 26506271, zastoupené JUDr. Marií Oswaldovou, advokátkou se sídlem v Řehenicích č. 9, o zaplacení 74 331 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 379/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22 5. 2019, č. j. 39 Co 351/2017-200, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 8. 2017, č. j. 17 C 379/2014-108, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 74 331 Kč s příslušenstvím a žalobci uložena povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 53 603 Kč (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení částku 23 776,50 Kč (výrok II). Takto rozhodoval odvolací soud poté, co byl jeho předchozí rozsudek ze dne 29. 11. 2017, č. j. 39 Co 351/2017-127, zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1256/2018 a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce (výslovně v obou výrocích) včasným dovoláním. Jako dovolací důvod namítal (s odkazem na judikaturu Ústavního soudu) porušení práva na spravedlivý proces, jež spatřoval v tom, že odvolací soud přihlédl k výpovědím svědků, které dovolatel měl za nevěrohodné, neboť soudem prvního stupně byla svědkům předestřena jejich předchozí výpověď a zopakování jejich výslechu odvolacím soudem tuto vadu podle něj nemohlo zhojit. Další důvod dovolání shledával v nesprávné aplikaci §2590 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Navrhoval zrušení napadeného rozsudku, stejně jako rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 1 čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sen. zn. 29 NSCR 114/2013, jež je veřejnosti dostupné na http://www.nsoud.cz ).
Těmto požadavkům dovolatel v projednávané věci nedostál. Ač zastoupen advokátem, na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání zcela rezignoval a v dovolání formuloval toliko dovolací důvody. Požadavek uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., je přitom odlišný od požadavku na vymezení dovolacího důvodu, jež spočívá obvykle ve vylíčení právní argumentace, pro kterou považuje dovolatel právní posouzení věci za nesprávné. Jestliže zákonodárce kromě této argumentace požaduje také vyjádření se k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu, pak nelze z pouhého vylíčení dovolacího důvodu usuzovat, že dovolatel již nemusí plnit požadavek plynoucí z §241a odst. 2 o. s. ř. (srov. též stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sbírky zákonů).
Dovolatel výslovně napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tj. i v části, jíž bylo rozhodováno o náhradě nákladů řízení. Neuvádí k ní však žádnou argumentaci, chybí údaj, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a v čem shledává nesprávnost rozhodnutí o nákladech řízení.
Vytčené nedostatky obligatorních náležitostí dovolání již nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobce odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. pro vady.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu