ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.328.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 328/2019-167
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Broker Consulting, a.s. , se sídlem v Plzni, Jiráskovo náměstí 2684/2, PSČ 326 00, identifikační číslo osoby 25221736, zastoupené JUDr. Jaroslavem Tomáškem, LL.M., advokátem se sídlem v Plzni, Kyjevská 1228/77, proti žalovanému P. V. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Kamilem Tvarůžkou, advokátem se sídlem v Opavě, Hlavní 83/115, o zaplacení 13 465,10 Kč s příslušenstvím, o námitce místní nepříslušnosti soudu, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 11 C 30/2018, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2018, č. j. 25 Co 266/2018-150, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Krajský soud v Plzni potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 30. 7. 2018, č. j. 11 C 30/2018-142, o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti Okresního soudu Plzeň-město vznesené žalovaným.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č;. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu by v obecné rovině přicházela v úvahu jen podle §237 o. s. ř.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Vzhledem k tomu, že v době vydání dovoláním napadeného rozhodnutí bylo předmětem řízení peněžité plnění ve výši 13 465,10 Kč, tedy plnění nepřevyšující 50 000 Kč, a přitom se nejedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o pracovněprávní vztah, je přípustnost dovolání v souzené věci ustanovením §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyloučena.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), odmítl dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. pro nepřípustnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. §151 odst. 1 o. s. ř., jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 2. 2019
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu