ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.3317.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 3317/2019-126
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Hanou Gajdziokovou v právní věci žalobkyně Generali Pojišťovny a. s. , se sídlem v Praze 2, Bělehradská 299/132, identifikační číslo osoby 61859869, zastoupené Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na královně 862, proti žalovanému P. R. , narozenému XY, bytem XY, o zaplacení částky 1 105 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7 C 106/2016, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2018, č. j. 25 Co 50/2018-105, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný podal dne 13. 6. 2017 dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2017, č. j. 23 Co 653/2016-77, jímž odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“), odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně, a požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 24. 7. 2017, č. j. 7 C 106/2016-90, zamítl žádost žalovaného o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Předně uvedl, že žalovaný nedoložil řádně a včas vyplněné prohlášení o majetkových poměrech, neboť nespecifikoval své příjmy a výdaje. Nadto majetkové poměry žalovaného v jiné věci již zkoumal Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 31. 5. 2017, č. j. 25 Co 142/2017-563, v němž dospěl k závěru, že žalovaný nedoložil, že by mu v dosahování příjmů bránila nějaká objektivní okolnost. Okresní soud v Nymburce uzavřel, že žalovaný neuvedl žádné nové okolnosti oproti žádosti posuzované Krajským soudem.
Následně Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 4. 12. 2017, č. j. 7 C 106/2016-92, vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za dovolání a poučil jej o následcích nesplnění této výzvy ve stanovené lhůtě.
Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 19. 1. 2018, č. j. 7 C 106/2016-95, zastavil řízení o dovolání ze dne 13. 6. 2017, neboť žalovaný ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dne 13. 8. 2018 dovolání (s ohledem na nesprávné poučení odvolacího soudu bylo dovolání podáno včas - srov. ustanovení §240 odst. 3 o. s. ř.), aniž by byl zastoupen advokátem a aniž by tvrdil, že má sám právnické vzdělání. V dovolání opět požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Podle ustanovení §241 o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017, není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec 1 věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání [odstavec 2 písm. a)]. Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem (odstavec 4).
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat - s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení zastavuje, nebo usnesení, jímž se dovolání odmítá - rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně žalovaného nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li žalovaný v dovolacím řízení zastoupen advokátem.
Ve vztahu k požadavku povinného právního zastoupení však není poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se dovolateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích, resp. ve vztahu k jiným dovoláním podaným dříve (srov. např. věci žalovaného vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 5510/2017, sp. zn. 30 Cdo 13/2018 či sp. zn. 30 Cdo 2939/2018, rozhodnutí v těchto věcech jsou veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách). V takové situaci se jeví setrvání na požadavku opakovaného poučení pro další dovolací řízení neefektivním a formalistickým (k tomu srov. přiměřeně závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016, či ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1244/2019).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že dovolatel si je požadavku povinného zastoupení v dovolacím řízení nepochybně vědom, neboť přímo s dovoláním opětovně podal žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního stupně o tomto návrhu znovu nerozhodoval, neboť v projednávané věci jde o opakovanou žádost (žalovaný již žádal ustanovení zástupce pro řízení o dovolání ze dne 13. 6. 2017) a dovolatel netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by plynulo, že u něj došlo ke změně majetkových poměrů. Nejvyšší soud přitom již v usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uzavřel, že usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§170 odst. 1 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5741/2016).
V situaci, kdy dovolatel neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud dovolací řízení podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
O návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť vzhledem k tomu, že řízení o dovolání bylo zastaveno, se tento návrh stal bezpředmětným.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 10. 2019
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu