ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.334.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 334/2019-187
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Česká insolvenční v. o. s. , se sídlem v Hradci Králové, Pražské Předměstí, Fráni Šrámka 1139/2, PSČ 500 02, identifikační číslo osoby 28810341, zastoupené JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze, Na Pankráci 449/11, proti žalované TECHNICO Opava s. r. o. , se sídlem v Opavě, Předměstí, Hradecká 1576/51, PSČ 746 01, identifikační číslo osoby 25849204, zastoupené Mgr. Janem Řezníkem, advokátem, se sídlem v Zápech č. 271, o zaplacení částky 177 610,58 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 38 C 286/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2018, č. j. 15 Co 314/2017-147, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 12. 2018, č. j. 15 Co 314/2017-183, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní - v souladu s bodem 1 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Má-li pak být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4443/2013, ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2324/2016, a ze dne 28. 7. 2016, sen. zn. 29 NSČR 113/2016, dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ).
Tomuto požadavku dovolatelka nedostála. Ač přípustnost dovolání shledává v tom, že „odvolací soud se svým rozhodnutím při řešení otázky hmotného a procesního práva (zejména v aplikaci předání díla jako celku a jeho použitelnosti a využitelnosti jako částečného plnění a s tím související stanovení odměny) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, potažmo Ústavního soudu ČR (dále jen „ustálená rozhodovací praxe“)“, žádné judikatorní závěry dovolacího soudu, od nichž se měl odvolací soud v napadeném rozhodnutí podle jejího mínění odchýlit, neoznačila.
Argumentaci, která by splňovala kriteria stanovená v §237 o. s. ř., nelze nalézt ani v rámci vymezení důvodu dovolání.
Tyto nedostatky nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula. Jde přitom o takové vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání (srov. §243c odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako vadné odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 2. 2019
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu