ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.3471.2017.1
sp. zn. 32 Cdo 3471/2017-106
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně T-Mobile Czech Republic a. s. , se sídlem v Praze 4, Chodov, Tomíčkova 2144/1, PSČ 148 00, identifikační číslo osoby 64949681, za účasti T. D. , se sídlem XY, identifikační číslo XY, o nahrazení rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu a předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 108 C 323/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2016, č. j. 18 Co 181/2016-85, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
V souzené věci se žalobkyně domáhala nahrazení rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 20. 8. 2014, č. j. ČTÚ-13 056/2014-603, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro jihomoravskou oblast, ze dne 21. 1. 2014, č. j. ČTÚ-84 805/2013-637/VII.vyř.-BaR, kterým správní orgán ve sporu o platnost ukončení vztahu z účastnické smlouvy týkající se dvou telefonních stanic vyhověl návrhu účastníka a uložil žalobkyni povinnost akceptovat výpověď účastníka ze dne 12. 8. 2013 a bez sankce ukončit k 1. 9. 2013 smluvní vztah s účastníkem.
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil rozsudek ze dne 8. 3. 2016, č. j. 108 C 323/2014-49, jímž Městský soud v Brně zamítl žalobu o určení, že účastnické smlouvy k telefonním číslům XY a XY neskončí na základě výpovědi účastníka doručené žalobkyni dne 12. 8. 2013 dříve než uplynutím sjednané doby jejího trvání. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm - v souladu s bodem 2 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání, které může být přípustné toliko podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud přípustným neshledal.
Žalobkyně vymezila přípustnost dovolání tak, že „Nejvyšší soud dosud neřešil otázku interpretace a aplikace zákonných ustanovení §63 odst. 6 ZoEK (tj. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2012 do 3. 12. 2014, dále jen „zákon“), a neřešil ani otázku, zda v případě, že jsou jednostranně změněny smluvní podmínky poskytovatelem zákazníkovi tak, že zákazník má po změně smluvních podmínek výhodnější postavení, v situaci, kdy zákazník požaduje v důsledku této pozitivní změny smluvních podmínek ukončit předmětný smluvní vztah, účastníkovi právo podle §63 odst. 6 zákona na ukončení účastnické smlouvy bez jakékoliv sankce k datu účinnosti změny podmínek vzniká, a zda je tento požadavek účastníka na ukončení smlouvy k datu účinnosti změny podmínek, které vedly ke zlepšení postavení účastníka v daném vztahu, v rozporu s dobrými mravy či v rozporu se zásadou poctivosti a zda takový postup neporušuje majetková práva poskytovatele“.
Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, podle něhož úmysl zákonodárce byl právě takový, jaký byl v zákoně vyjádřen, a je proto třeba vycházet z jazykového výkladu §63 odst. 6 zákona, podle něhož pro výpověď účastnické smlouvy bez jakékoliv sankce postačuje změna podstatných náležitostí uvedených v odstavci 1 písm. c) až q), aniž bylo rozhodné, zda byla taková změna ve prospěch či neprospěch účastníka. V dané věci přitom došlo ke změnám takových náležitostí, které jsou náležitostmi podstatnými podle §63 odst. 1 písm. g) zákona [změna lhůty pro podání výpovědi účastníkem, změna ukončení smlouvy na dobu určitou ke dni uplynutí smluvní doby], a podle §63 odst. 1 písm. l) zákona [změna způsobu řešení sporů týkajících se předmětu smlouvy mimo soudní nebo správní řízení]. K odvolací námitce, že prodloužení lhůty, v níž má účastník operátora informovat, že si přeje ukončit smlouvu k datu uplynutí doby určité, není podstatnou náležitostí účastnické smlouvy dle §63 odst. 1 zákona, odvolací soud uzavřel, že není rozhodné, zda taková změna dosahuje svým významem změnu výpovědní doby jako podstatné náležitosti smlouvy dle §63 odst. 1 písm. g) zákona, neboť jedna z provedených změn se podstatných náležitostí smlouvy nepochybně týká, a to změna způsobu řešení sporů týkajících se předmětu smlouvy mimo soudní nebo správní řízení [§63 odst. 1 písm. l) zákona], neboť bylo vypuštěno ustanovení všeobecných obchodních podmínek (dále jen „VOP“) o finančním arbitrovi.
Jak z formulace jediné konkrétně vymezené otázky, pro jejíž řešení má dovolatelka dovolání za přípustné, tak i ze související dovolací argumentace je zřejmé, že tato otázka se upíná výlučně k posouzení povahy a právních důsledků změny VOP spočívající ve změně lhůty, v níž musí účastník operátorovi oznámit, že si přeje ukončit smlouvu k datu, kdy uplyne sjednaná určitá doba této smlouvy (v prodloužení lhůty z dvaceti dnů na deset před uplynutím sjednané doby, tedy ve prospěch účastníka). I kdyby bylo ustanovení §63 odst. 6 zákona vyloženo v intencích dovolatelkou vymezené otázky tak, že právo účastníka ukončit smlouvu ke dni nabytí účinnosti změny bez sankce nezakládá taková změna podstatných náležitostí smlouvy uvedených v odstavci 1 pod písm. c) až q), která vede ke zlepšení postavení účastníka, nedopadal by tento závěr též na změnu spočívající ve vypuštění ustanovení umožňujícího, aby ve sporech, které se týkají platebních služeb, rozhodoval finanční arbitr.
Dovolatelka sice zpochybňuje též význam vypuštění ustanovení o finančním arbitrovi, leč způsobem, jenž s vymezenou otázkou ani formálně, ani věcně nekoresponduje, zejména netvrdí, že by též vypuštění tohoto ustanovení bylo změnou pro účastníka výhodnější; prosazuje názor, že tato změna VOP nebyla změnou služeb elektronických komunikací a navíc se ve skutečnosti o změnu vůbec nejednalo. Její dovolání v tomto směru ani z hlediska věcného neobsahuje takovou argumentaci, která by odpovídala některému z předpokladů přípustnosti dovolání vymezených v §237 o. s. ř. Ke správnosti právního posouzení odvolacího soudu spočívajícího v řešení povahy a důsledků této změny tedy dovolání neumožňuje zkoumat jeho přípustnost.
Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Zpochybněním jen některých z právních závěrů, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, se při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením nemůže nijak projevit v poměrech dovolatele, neboť obstojí-li (popř. není-li dovoláním napaden) rovněž souběžně zastávaný právní závěr, na němž rozhodnutí spočívá, nelze dosáhnout zrušení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (z rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupných na jeho webových stránkách, srov. již usnesení ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, a dále např. usnesení ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a z poslední doby usnesení ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5469/2016).
O takový případ jde též ve zde souzené věci; závěr odvolacího soudu, který se dovolatelce nezdařilo zpochybnit a podle něhož byl žalovaný oprávněn ukončit smlouvu bez sankce v důsledku změny VOP spočívající ve vypuštění ustanovení o rozhodování sporů týkajících se platebních služeb finančním arbitrem, je v poměrech zde souzené věci sám o sobě postačujícím důvodem k zamítnutí žaloby.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 6. 2019
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu