ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.3821.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 3821/2019-357
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně PRIMA, akciová společnost , se sídlem ve Strakonicích, Raisova 1004, PSČ 386 01, identifikační číslo osoby 47239743, zastoupené JUDr. Jiřím Lehečkou, advokátem, se sídlem ve Strakonicích, Sokolovská 980, proti žalovanému M. P. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Karlem Markem, advokátem, se sídlem v Prachaticích, Krumlovská 459, o popření pravosti pohledávky, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 6 C 472/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 1. 2019, č. j. 5 Co 1547/2017-320, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění :
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní - v souladu s bodem 1 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dlouhodobě zdůrazňuje, že v dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Má-li pak být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4443/2013, ze dne 23. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2324/2016, a ze dne 28. 7. 2016, sen. zn. 29 NSČR 113/2016, dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Tomuto požadavku dovolatel nedostál, jestliže se při vymezení předpokladu přípustnosti dovolání omezil na sdělení, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu – promlčení pohledávky a uplatnění námitky promlčení“. Nejen že z dovolání nevyplývá dostatečně zřetelně, o jakou konkrétní otázku související s promlčením a s uplatněním námitky promlčení má jít, ale zejména v něm absentuje jakékoliv označení rozhodovací praxe dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlit
Tyto nedostatky nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula. Jde přitom o takové vady, které brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání (srov. §243c odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu výslovně v celém prvním výroku, tedy též pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně pod bodem III, a ve třetím výroku, tedy ve výrocích a nákladech řízení. Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je však přípustnost dovolání ve vztahu k výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, vyloučena.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. dílem jako vadné, dílem jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 11. 2019
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu