ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.3865.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 3865/2019-87
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně SPEDITION UND HANDEL VAN DER WOLF spol. s r. o. , se sídlem v Jičíně – Valdickém Předměstí, Dělnická 1055, PSČ 506 01, identifikační číslo osoby 15057712, zastoupené JUDr. Hanou Desenskou, advokátkou se sídlem v Jičíně, Fortna 40, proti žalované České pojišťovně a. s. , se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení částky 265 917 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 99/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2018, č. j. 15 Co 344/2018-68, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní – v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V dovolání, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., jak je tomu též v souzené věci, je tedy dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „R 4/2014“).
Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že „napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, přičemž má být vyřešená právní otázka dovolacím soudem podle názoru žalobkyně posouzena jinak, než dosud v praxi soudu byla. Zejména jde o posouzení otázky, zda spotřební daň představuje škodu, která je kryta pojištěním, neboť soudy nižších stupňů tuto otázku nesprávně posoudily“.
Z takto nepříliš šťastně zvolené formulace nelze s jistotou seznat, ani s přihlédnutím k ostatnímu obsahu dovolání, zda má dovolatelka za to, že by dovolací soud měl vyřešit uvedenou právní otázku jinak, než jak ji řešil odvolací soud, či zda spatřuje přípustnost dovolání v tom, že má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, tj. že by se dovolací soud měl ve zde souzené věci odklonit od své dosavadní rozhodovací praxe. V žádné z těchto variant však dovolatelka nedostála své povinnosti řádně (zákonem stanoveným způsobem) vymezit předpoklad přípustnosti dovolání.
Žádost, aby právní otázka vyřešená odvolacím soudem byla dovolacím soudem posouzena jinak, významově neodpovídá požadavku, aby dovolacím soudem (již dříve, v jeho dosavadní rozhodovací praxi) vyřešená právní otázka jím (dovolacím soudem) byla posouzena jinak, totiž aby se dovolací soud od své dosavadní rozhodovací praxe odchýlil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ústavní stížnost proti němuž podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, které je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).
Má-li přípustnost dovolání spočívat v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí dovolatel označit judikatorní závěry, od nichž by se měl dovolací soud odklonit (srov. k tomu např. R 4/2014 či již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Hodlala-li dovolatelka uplatnit tento předpoklad přípustnosti dovolání, pak uvedené povinnosti nedostála, neboť příslušné judikatorní závěry Nejvyššího soudu nijak neoznačila.
Argumentaci, která by splňovala kritéria stanovená v §237 o. s. ř., nelze nalézt ani v ostatním obsahu dovolání.
Vytčený nedostatek obligatorních náležitostí dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, která brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání (srov. §243c odst. 1 o. s. ř.).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. pro vady.
Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, dovolání proti rozhodnutí o nákladech řízení však není vzhledem k §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání v této části podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 11. 12. 2019
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu