ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.4159.2017.2
sp. zn. 32 Cdo 4159/2017-146
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně ZONAS a. s. , se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 14/17, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 27826309, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Machálkem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Vyškově, Pivovarská 58/8, PSČ 682 01, proti žalované E.ON Energie, a. s. , se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, PSČ 370 01, identifikační číslo osoby 26078201, o zaplacení částky 3 355 008 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 316/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2017, č. j. 22 Co 571/2017-128, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Dovolání proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť otázka, zda je v pravomoci soudu projednání a rozhodnutí sporu, zahájeného žalobou podanou po dni 31. 12. 2012, o zaplacení ceny elektřiny z obnovitelného zdroje dohodnuté ve výši výkupní ceny určené cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ve smlouvě o dodávce elektřiny uzavřené s povinně vykupujícím subjektem podle zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), zrušeného ke dni 1. 1. 2013, byla v mezidobí dovolacím soudem vyřešena, a to s týmž výsledkem, s nímž ji ve zde souzené věci řešil odvolací soud.
Ve sporu mezi týmiž účastníky o zaplacení ceny za dodanou elektřinu podle téže smlouvy, leč za jiné časové období, Nejvyšší soud dospěl v usnesení ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3430/2017, k závěru, že takový spor je sporem týkajícím se podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, k jehož rozhodnutí není podle §7 odst. 1 o. s. ř. dána pravomoc soudu, neboť zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, účinný od 1. 1. 2013, tuto pravomoc svěřuje v ustanovení §52 odst. 1 jinému orgánu, jímž je Energetický regulační úřad.
Příslušná právní otázka tedy již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena (což platí bez zřetele k tomu, že se tak stalo až po podání dovolání ve zde souzené věci) a není splněn ani předpoklad přípustnosti dovolání spočívající v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Vzhledem k tomu se Nejvyšší soud již nezabýval návrhem žalobkyně (ostatně nikterak neodůvodněným) na odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2019
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu