ECLI:CZ:NS:2019:32.CDO.688.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 688/2019-376
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, proti žalované ISALIS v. o. s. , se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Jankovcova 1518/2, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 05720834, insolvenční správkyni úpadkyně S.P.M. Liberec s. r. o., se sídlem v Liberci IX – Janův Důl, Čerchovská 15, PSČ 460 07, identifikační číslo osoby 25026364, o zaplacení částky 22 310 415,12 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 27 C 131/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 3. 2018, č. j. 36 Co 276/2017-303, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 60 693,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 8. 9. 2016, č. j. 27 C 131/2014-90, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 8 484 824,65 Kč (výrok pod bodem I), zamítl žalobu co do částky 13 825 585,68 Kč (výrok pod bodem II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem III).
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích pod body I a III potvrdil (první výrok), odvolání do výroku II odmítl (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho druhého výroku napadla žalobkyně dovoláním.
Protože Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako insolvenční soud usnesením ze dne 27. 4. 2018, č. j. KSLB 57 INS 241/2018-A-26, které nabylo právní moci dne 23. 5. 2018, prohlásil na majetek původní žalované konkurs, Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. 9. 2018, č. j. 32 Cdo 3021/2018-353, vyrozuměl účastníky řízení o této skutečnosti, jakož i o tom, že prohlášením konkursu na majetek žalované bylo dovolací řízení přerušeno.
Podáním doručeným Okresnímu soudu v Liberci dne 14. 2. 2019 dovolatelka navrhla, aby bylo v řízení o dovolání pokračováno. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 12. 2. 2019, č. j. KSLB 57 INS 241/2018-B-46, tomuto návrhu vyhověl a rozhodl, že se připouští, aby v řízení o dovolání vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Cdo 3021/2018 bylo pokračováno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 2. 2019.
Podle protokolu o přezkumném jednání, pořízeného Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočkou v Liberci v insolvenčním řízení vedeném na majetek původní žalobkyně, proběhlo přezkumné jednání dne 30. 7. 2018.
V důsledku uvedených skutečností se v souladu s ustanovením §265 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, stala insolvenční správkyně původní žalované, společnost ISALIS v. o. s., účastníkem řízení namísto původní žalované a v dovolacím řízení lze pokračovat.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné, neboť podle §238 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř., a podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout (mimo jiné) pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dostupné na jeho webových stránkách srov. shodně např. usnesení ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3000/2015, ústavní stížnost proti němuž podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 840/16, usnesení ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 686/2016, ústavní stížnost proti němuž podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 2804/16, či usnesení ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 6010/2016).
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, které nemůže založit přípustnost dovolání tam, kde ji zákon vylučuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1686/2014).
Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. 3. 2019
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu