ECLI:CZ:NS:2019:32.ND.425.2019.1
sp. zn. 32 Nd 425/2019-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobců a) L. Z. , narozeného XY, b) B. Z. , narozené XY a c) L. Z. , narozeného XY, všech bytem XY a všech zastoupených Mgr. Martinem Začalem, advokátem se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 43/39, proti žalované České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží L. Svobody 1222/12, PSČ 110 15, identifikační číslo osoby 66003008, o zaplacení 469 687,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 35 C 70/2019, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 35 C 70/2019 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 předložil podle §12 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) spis Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) s návrhem, aby shora označená právní věc byla z důvodu vhodnosti a hospodárnosti přikázána k projednání Okresnímu soudu v Olomouci.
Obvodní soud pro Prahu 1 spatřuje vhodnost delegace v tom, že v obvodu Okresního soudu v Olomouci mají bydliště všichni žalobci, kteří původně žalobu u Okresního soudu v Olomouci podali, a to nejen z důvodu jejich bydliště, ale také proto, že s místem svého bydliště spojují vznik újmy. S přihlédnutím k tomu, že předmětem žaloby je poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a to za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, neadekvátní délkou správního řízení a nemožností se domoci správního rozhodnutí (konkrétně v řízeních před Městským úřadem v XY a následně Krajským úřadem ve XY ve věci řízení o odstranění stavby v katastrálním území XY, které se nachází v obvodu Okresního soudu ve Vsetíně), má Obvodní soud pro Prahu 1 za to, že za dané situace lze důvodně očekávat hospodárnější a rychlejší projednání věci u Okresního soudu v Olomouci.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 21. 5. 2019, č. j. 35 C 70/2019-41, účastníky řízení vyzval, aby se k otázce delegace vhodné vyjádřili, a to s tím, že v případě jejich nevyjádření se bude předpokládat, že k navrženému postupu nemají námitek (§101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobci prostřednictvím svého zástupce soudu sdělili, že s delegací Okresnímu soudu v Olomouci souhlasí, žalovaný na výzvu soudu nijak nereagoval.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a Okresnímu soudu v Olomouci, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Soudem uváděné důvody Nejvyšší soud nepovažuje za natolik závažné, aby byly způsobilé prolomit výše popsaný ústavní princip. V této souvislosti je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Uvedené přitom platí tím spíše, jsou-li žalobci zastoupeni advokátem. Přitom nelze také pominout, že v řízení lze využít institut dožádání podle §39 o. s. ř. a provést (případný) výslech žalobců (či svědků) dožádaným soudem v místě jejich bydliště, přičemž tohoto institutu lze využít i v případě místního šetření (bylo-li by ho třeba). Kromě toho nelze předjímat, jaké důkazy bude třeba v řízení provést, navíc jak vyplývá i ze samotné předkládací zprávy soudu prvního stupně, řízení, s nimiž žalobci spojují svůj nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, ani v obvodu soudu, k němuž je delegace navrhována, neprobíhala [což byl ostatně i důvod, proč Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 19. 3. 2019, č. j. 22 C 42/2019-34, vyslovil místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému, když nepřisvědčil postupu žalobců, pokud zvolili k řízení podle §87 písm. b) o. s. ř. právě Okresní soud v Olomouci na základě názoru, že v jeho obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy]. Pokud se jedná o polohu dotčené nemovitosti, s ohledem na předmět sporu, v němž jde o tvrzený nárok na nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, neadekvátní délkou správního řízení a nemožností domoci se správního rozhodnutí, není ani důvodný předpoklad, že by bylo třeba v řízení provést úkony na nemovitosti samé.
Vzhledem k povaze projednávané věci Nejvyšší soud tak neshledal existenci takových závažných okolností, jež by odůvodňovaly přikázání věci jinému než dosavadnímu příslušnému soudu. Proto návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci nevyhověl a věc podle §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 11. 2019
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu