ECLI:CZ:NS:2019:32.ND.52.2019.1
sp. zn. 32 Nd 52/2019-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce P. S. , narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému L. S. , narozenému XY, bytem XY, o stanovení výživného pro zletilého, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 24 C 98/2018, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 24 C 98/2018 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 3. 7. 2018 domáhá stanovení výživného, jež je mu žalovaný povinen platit.
Podáním doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 17. 12. 2018 žalovaný navrhl přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Ostravě. Ve svém návrhu uvedl, že se dne 8. 12. 2018 oženil, byl převelen do věznice v Ostravě – Heřmanicích a nyní má bydliště v XY. Žalobce se na výzvu soudu vyjádřil k místní příslušnosti soudu tak, že s přikázáním věci Okresnímu soudu v Ostravě nesouhlasí. Podle žalobce je návrh žalovaného vedený snahou o prodlužování vyřízení věci.
Obvodní soud pro Prahu 4 předložil návrh žalovaného, aby věc vedená u tohoto soudu pod sp. zn. 24 C 98/2018, byla přikázána Okresnímu soudu v Ostravě, Nejvyššímu soudu.
Podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušenému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 4 a Okresnímu soudu v Ostravě návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. například nález Ústavního soudu uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by tak mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Důvody uváděné žalovaným pro delegaci vhodnou nepovažuje Nejvyšší soud za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Nejedná se o tak výjimečné skutečnosti, aby v nich bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci. Okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu a že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 32 Nd 302/2016, či ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 30 Nd 44/2018).
Dále bylo nutno přihlédnout též k tomu, že žalobce s přikázáním věci nesouhlasil, takže pokud by bylo za tohoto stavu věci návrhu vyhověno, stalo by se tak k tíži jednoho z účastníků řízení . Při úvaze, do jaké míry je vhodné vyhovět návrhu na delegaci, je totiž třeba stejně pečlivě posuzovat, zda delegováním věci jinému soudu nedojde pouze k tomu, že se obdobným způsobem ztíží postavení druhého účastníka řízení (srov. shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 72), což je právě situace, která by nastala v posuzovaném případě.
Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal žádný závažný důvod, který by delegaci věci jinému soudu opodstatňoval, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Okresnímu soudu v Ostravě nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 2. 2019
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu