ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.146.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 146/2019-98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce B. J. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1383, proti žalované M. Č. , bytem XY, zastoupené Mgr. Markem Ječmenem, advokátem se sídlem v Praze 1, Růžová 972/1, o 500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 115 C 7/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2018, č.j. 22 Co 157/2018-80, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeném rozhodnutí krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 18. 5. 2018, č.j. 115 C 7/2017-63, kterým Okresní soud v Kladně zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 500.000 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 25. 2. 2017 do zaplacení, a žalované přiznal náhradu nákladů řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu je smlouva o zápůjčce reálnou smlouvou; nestačí dohoda stran o jejím obsahu, ale k jejímu uzavření je nutné také přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli (§2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“). Zapůjčitel, který se domáhá po vydlužiteli vrácení předmětu zápůjčky, musí prokázat, že uzavřel smlouvu o zápůjčce, že předmět zápůjčky (peníze) vydlužiteli předal a zda (jak) byla dohodnuta doba splnění dluhu. Předání peněžní částky se žalobci prokázat nepodařilo, jinak řečeno, neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že v postavení zapůjčitele uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Odvolací soud vyšel z toho, že žalobce (zástavní věřitel) uzavřel 3. 12. 2015 s žalovanou (zástavkyní) smlouvu ( „zástavní právo na nemovitost“ ). V článku I smlouvy žalobce prohlásil, že je výlučným vlastníkem pozemku st. p. č. XY nacházejícího se v katastrálním území a obci XY, jehož součástí je rodinný dům č.p. XY, vše zapsáno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY, vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY. Článek II smlouvy obsahuje text, který zní: „Zástavní věřitel uzavřel se zástavcem dnešního dne smlouvu o zápůjčce. Podle této smlouvy zapůjčil zástavní věřitel zástavci částku 500.000 Kč (slovy: pětsettisíc korun českých).“ V čl. III je pak uvedeno, že „zástavce zastavuje nemovitosti uvedené v čl. I k zajištění pohledávky ze smlouvy o zápůjčce ve výši 500.000 Kč . “
Žalobcovy námitky uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr, že žalovaná není ve sporu pasivně věcně legitimována. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu věci, než z kterého vycházel odvolací soud. Ten rozhodl poté, co – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že žalobce neprokázal předání předmětu zápůjčky žalované, přestože byl soudem řádně poučen ve smyslu §118a odst. 1, 3 o.s.ř. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o.s.ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o.s.ř. Předloženou argumentací se žalobce domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Nepředložil-li žalobce k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 5. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu