ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1501.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 1501/2019-159
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně EMV s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Vlnitá 890/70, identifikační číslo osoby 480 38 792, zastoupené JUDr. Radomilem Ondruchem, advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 371/22, proti žalované obci Svojetice , se sídlem obecního úřadu ve Svojeticích, Na Kopci 14, identifikační číslo osoby 002 40 834, zastoupené Mgr. Michaelou Bartoškovou, advokátkou se sídlem v Praze 9, Litoměřická 834/19, o zaplacení 3.043.193,56 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 8 C 125/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2018, č. j. 25 Co 188/2018-136, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 3.043.193,56 Kč s příslušenstvím z titulu doplatku ceny díla za provedené vícepráce.
Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 17. 1. 2018, č. j. 8 C 125/2016-97, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 3.043.193,56 Kč se specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 8. 2018, č. j. 25 Co 188/2018-136, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vyšel po zopakovaném dokazování ze skutkových zjištění, že žalobkyně uzavřela dne 20. 10. 2014 se žalovanou (jako uchazečkou, která se v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku financovanou z prostředků Evropské unie umístila na 1. místě), písemně smlouvu, jejímž předmětem byla „novostavba mateřské školy ve Svojeticích“ za sjednanou cenu 20.350.000 Kč. V článku 2.1.4. zhotovitelka prohlásila, že po kontrole projektové dokumentace nezjistila žádné její vady nebo nevhodnost, která by měla vliv na cenu díla a že sjednaná cena obsahuje veškeré práce, přípomocné materiály a mechanizmy potřebné pro řádné a kvalitní provedení kompletního a funkčního díla v souladu s platnými zákony a normami. Podle článku 5.1.5. cena obsahuje veškeré náklady, zisk, rizika a finanční vlivy a zahrnuje předpokládané náklady zhotovitelky nezbytné k realizaci díla. Pro případ potřeby víceprací se smluvní strany v článku 5.1.8.1. dohodly, že musejí být objednány odpovědným pracovníkem objednatele J. Š. písemně – zápisem ve stavebním deníku. V článku 13.4. bylo sjednáno, že veškeré dodatky nebo změny smlouvy budou provedeny pouze v písemné formě, označeny pořadovými čísly a podepsané osobami oprávněnými jednat ve věcech této smlouvy; zápisy z jednání, protokoly a podobně se za změny smlouvy nepovažují. V průběhu provádění díla vyvstala - v důsledku vad v projektové dokumentaci -potřeba provedení víceprací. Objednávka víceprací odpovědnou osobou (Š.) nebyla ve stavebním deníku zanesena. Smluvní strany neuzavřely písemný dodatek ke smlouvě, jímž by došlo k navýšení ceny, podepsaly pouze tzv. změnové listy č. 1-5, které obsahovaly výčet provedených víceprací a jejich ocenění. Žalobkyně vícepráce vyčíslila celkově částkou 3.043.193,56 Kč.
Odvolací soud právně posoudil skutkový stav tak, že účastnice uzavřely smlouvu o dílo ve smyslu §2586 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Změnové listy nelze považovat za dohodu o změně smlouvy o dílo, jelikož nebyl dodržen postup ani forma předvídaná smlouvou o dílo. Žalovaná totiž neobjednala vícepráce prostřednictvím svého odpovědného pracovníka Š. písemným zápisem ve stavebním deníku a změnové listy tvořily pouze podklad pro sjednání dodatku; žalovanou tudíž nezavazují k úhradě ceny víceprací.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobkyně spatřuje přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se v otázce „nároku na úhradu tzv. víceprací“ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2959/2013. Toto však není pro skutkovou odlišnost pro nyní posuzovanou věc použitelné. Zabývalo se totiž situací, kdy v souladu s ujednáním smluvních stran ve smlouvě o dílo byly objednány vícepráce prostřednictvím písemného zápisu ve stavebním deníku. Tak tomu v nyní posuzované věci není, neboť odvolací soud vycházel ze zjištění, že smlouvou dohodnutý (resp. vyžadovaný) postup (tj. písemná objednávka víceprací od odpovědné osoby – Š. ve stavebním deníku) nebyl dodržen. Žalobkyní zpochybňovaný závěr odvolacího soudu, že nemá nárok na úhradu ceny za vícepráce, neboť nebyly odpovědnou osobou (Š.) písemně objednány (změnové listy, o nichž není ve smlouvě o dílo zmínka, a které jako důvod změny uvádějí chyby v projektové dokumentaci, nelze považovat za dodatek ke smlouvě o dílo a žalovaná po převzetí díla odmítla dodatky smlouvy uzavřít), proto nemůže - logicky vzato - kolidovat se závěry přijatými v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2959/2013. Smlouva o dílo byla uzavřena v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku ovládaného zásadou transparentnosti při nakládání s veřejnými prostředky. Striktní dodržování smluvních ujednání nelze za dané situace považovat za formalistické nebo odporující §6 o. z.; ani aplikace rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. I. ÚS 1264/11, na něž žalobkyně prostřednictvím rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2959/2013 odkázala, proto nemůže správnost rozhodnutí odvolacího soudu zvrátit.
Otevřela-li dovolatelka k dovolacímu přezkumu otázku možného poměření uzavřené smlouvy ustanovením §1798 a násl. o. z. (tj. její posouzení jako smlouvy adhezní), ve vztahu k takto formulované právní otázce nevymezila přípustnost dovolání, resp. neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, což je obligatorní náležitost. Domáhá-li se totiž dovolatel revize řešení několika otázek, ať již hmotného nebo procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední. Otázky předkládané k dovolacímu přezkumu je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. K projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Nepředložila-li žalobkyně k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 7. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu