ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1573.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 1573/2019-101
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně: Česká republika – Úřad práce České republiky , se sídlem v Praze 7, Dobrovského 1278/25 (identifikační číslo osoby 724 969 91), proti žalované: Víceúčelové komerční zařízení, veřejná obchodní společnost (zkratka: VKZ, v.o.s.) , se sídlem ve Sloupně 13, (identifikační číslo osoby 135 852 82), o zaplacení 58.712,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 12 C 336/93, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. září 1994, č. j. 15 Co 728/94-32, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala zaplacení 58.712,50 Kč z titulu vrácení poměrné části příspěvku, který žalované poskytla na základě dohody o zřízení společensky účelných pracovních míst.
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 1. 2. 1994, č. j. 12 C 336/93-12, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 58.712,50 Kč s poplatkem ve výši 1 promile denně z dlužné částky od 16. 5. 1993 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 29. 9. 1994, č. j. 15 Co 728/94-32, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a postoupil věc Úřadu práce v Hradci Králové z důvodu nedostatku pravomoci soudu k rozhodování této věci.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem, že projednávaná věc nespadá do pravomoci soudu. Prosazuje, že dohoda o zřízení společensky účelných pracovních míst spadá pod výkon státní správy na úseku zaměstnanosti, a tedy nejde o vztah uvedený v §7 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem číslo 238/1995 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Je rovněž přesvědčena, že závěr odvolacího soudu odporuje §5 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož jsou k řízení věcně příslušné správní orgány, které určuje zvláštní zákon; tím je v daném případě zákon č. 9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, který v §12 odst. 2 a §13 odst. 2 taxativně upravuje pravomoc úřadu práce rozhodovat ve správním řízení. Vzhledem k tomu, že zákonodárce např. oproti rozhodování o vrácení přeplatku hmotného zabezpečení uchazečem o zaměstnání nestanoví pravomoc úřadu práce rozhodovat ve správním řízení o vrácení finančního příspěvku poskytnutého na základě dohody o zřízení společensky účelných pracovních míst, věci z nyní projednávané oblasti přísluší podle §7 odst. 1 o. s. ř. projednat a rozhodovat soudům. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací řízení bylo zahájeno podáním dovolání dne 23. 11. 1994 k Vrchnímu soudu v Praze, který o něm do 1. 1. 1996 nerozhodl. Podle §10a občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem číslo 238/1995 Sb. je od 1. 1. 1996 dovolacím soudem Nejvyšší soud České republiky, který podle čl. II odst. 4 zákona číslo 238/1995 Sb. před 1. 1. 1996 zahájená řízení o dovoláních dokončí podle dosavadních předpisů, tj. podle o. s. ř. ve znění před novelou provedenou zákonem číslo 238/1995 Sb.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Nejde-li o případ vad uvedených v §237 o. s. ř. - a ty nebyly dovolatelkou namítány, ani z obsahu spisu nevyplynuly - je dovolání podle §239 o. s. ř. přípustné jen proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé (viz §239 odst. 1 o. s. ř.) nebo proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jestliže odvolací soud buď vyslovil ve svém potvrzujícím usnesení, že je dovolání přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (viz §239 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) nebo jde o usnesení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí na podkladě cizozemského rozhodnutí (§239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) nebo jde o usnesení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř. (§239 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) nebo jde o usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§239 odst. 3 o. s. ř.).
O žádný z těchto uvedených případů však v dané věci nejde, neboť odvolací soud usnesením zrušil rozsudek soudu prvního stupně, řízení zastavil a věc postoupil Úřadu práce v Hradci Králové. Za uvedené procesní situace nebyly dány předpoklady přípustnosti dovolání podle žádného ustanovení občanského soudního řádu a dovolacímu soudu nezbylo než dovolání jako nepřípustné odmítnout (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.), aniž by se jím mohl věcně zabývat z pohledu důvodu, který v něm byl uplatněn.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně (dovolatelka) nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalované náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 7. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předseda senátu