ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1775.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 1775/2019-300
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, identifikační číslo 294 14 873, jako insolvenční správkyně dlužnice A. M., zastoupené JUDr. Šárkou Foltýnovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Charvátova 58/11, proti žalované H. N. , s místem podnikání v XY, identifikační číslo XY, zastoupené Mgr. Liborem Hronkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Slánská 1678/20, o zaplacení 272.362 Kč oproti vydání vodícího psa, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 54/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2018, č. j. 72 Co 293, 294/2016-266, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 21. 4. 2016, č. j. 28 C 54/2014-147, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 21. 4. 2016, č. j. 28 C 54/2014-158, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 272.362 Kč oproti vydání vodícího psa - feny bez průkazu původu - křížence retrievera a australského ovčáka jménem Maggie He+Pa (dále jen „vodící pes“), nar. 9. 11. 2010, číslo čipu 203096100133997, a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 10. 2016, č. j. 72 Co 293, 294/2016-188, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 25. 1. 2018, č. j. 33 Cdo 1201/2017-225, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil se závazným právním názorem, že vady spočívající v neschopnosti vodícího psa disponovat vlastnostmi (schopnostmi) stanovenými vyhláškou č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, resp. tyto vlastnosti vůbec získat, lze vytknout u prodávajícího ve lhůtě šesti měsíců od předání, neboť jde o vady věci - specifické kompenzační pomůcky.
Městský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 20. 12. 2018, č. j. 72 Co 293, 294/2016-266, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední. Otázky předkládané k dovolacímu přezkumu je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaná v úvodu svého dovolání dovozuje dva možné případy jeho přípustnosti. Má za to, že „ jde o otázky, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe a současně pak o otázky, které nebyly dovolacím soudem vyřešeny “.
Z obsahu dovolání lze vysledovat, že za dosud neřešenou otázku dovolatelka považuje vymezení pojmu neupotřebitelnosti vodícího psa coby kompenzační pomůcky ve smyslu §597 odst. 1 věta za středníkem obč. zák. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně byla jako kupující řádně poučena, jak o vodícího psa pečovat a též zaškolena, jak jej užívat. Ačkoliv byl součástí kupní smlouvy protokol obsahující prohlášení prodávající (žalované), že vodící pes byl přezkoušen ve smyslu vyhlášky č. 388/2011 Sb., a je způsobilý vykonávat průvodce osoby s těžkým zdravotním handicapem, uvedené ujištění se ukázalo jako nepravdivé; skutkové zjištění o nedostačujících vlastnostech a výcviku předmětu koupě – vodícího psa – soud čerpal z odborných závěrů znaleckého posudku znalce Stanislava Beníška. Opačný právní závěr o upotřebitelnosti předmětu koupě odůvodňuje žalovaná v dovolání námitkami, že žalobkyně se k vodícímu psovi nechovala řádně, že jej nedokázala jasně instruovat a chodit s ním, že s ní nespolupracovala při dokončení výcviku, resp. při secvičení psa s novým majitelem, přičemž důsledkem takového přístupu bylo, že vodící pes ztratil své schopnosti průvodce osoby s těžkým zdravotním handicapem. Jinými slovy žalovaná shledává příčinu vzniku vad, resp. neupotřebitelnosti vodícího psa jako kompenzační pomůcky v chování a přístupu žalobkyně ke psovi, nikoliv ve vlastním pochybení ohledně jeho výchovy a výcviku. Z uvedeného je zřejmé, že její námitky jsou primárně zaměřeny proti správnosti zjištěného skutkového stavu věci ohledně (ne)dostatečnosti výcviku vodícího psa, který odvolací soud čerpal ze znaleckého posudku. Skutkového charakteru jsou rovněž výtky, že odvolací soud nevzal v úvahu, že jí žalobkyně vodícího psa nepředala k posouzení důvodnosti reklamace a spokojil se s jejím tvrzením, že žalovaná na reklamaci reagovala odmítavě a proto předala psa organizaci Helppes. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže neprovedl všechny jí navržené důkazy a provedené důkazy nesprávně hodnotil z hlediska závažnosti a věrohodnosti, přehlíží, že k vadám řízení (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou zásadně způsobilé založit přípustnost dovolání. Aby se jimi dovolací soud mohl zabývat, musela by být splněna podmínka vyplývající z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (tj. že dovolací soud shledá dovolání přípustným z jiného důvodu), případně jestliže by takové vady představovaly v rámci uplatněného dovolacího důvodu otázky procesního práva, na jejichž řešení rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo, resp. záviselo, a ve vztahu k nimž by dovolatel vymezil předpoklady přípustnosti dovolání - §241a odst. 1 až 3 ve spojení s §237 o. s. ř.). Tak tomu ovšem v posuzovaném případě není.
Přestože žalovaná v dovolání předesílá, že k dovolacímu přezkumu otevírá i „ otázky, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“ , není z jeho obsahu patrno, od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud měl při řešení otázky procesního práva týkající se kvality znaleckého posudku z hlediska erudice znalce k posouzení vlastností vodícího psa, či otázky hmotného práva vztahující se k posouzení postupu při uplatnění vad předmětu kupní smlouvy odchýlit. Nedostála tak v tomto směru požadavku na řádné vymezení přípustnosti dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. S ohledem na výsledek řízení již nerozhodoval o podaném návrhu na odklad vykonatelnosti.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 6. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu