ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1776.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 1776/2019-334
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Římskokatolické farnosti u kostela sv. Filipa a Jakuba v Praze 5-Hlubočepy , se sídlem v Praze 5, Na Zlíchově 221/8 (identifikační číslo 481 36 034), zastoupené Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Vítkova 247/7, proti žalovanému J. K. , naposledy bytem XY, zemřelému 26. 5. 2009, o 474.745 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 296/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2018, č.j. 18 Co 306/2018-318, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 8. 8. 2018, č.j. 24 C 296/2001-308, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 přerušil řízení; původní žalovaný J. K. – občan Spojených států amerických – po vydání rozsudku ze dne 9. 7. 2003, č.j. 24 C 296/2001-42, zemřel (26. 5. 2009) a v dědickém řízení vedeném pod sp. zn. 37 D 120/2016 u Obvodního soudu pro Prahu 1, které dosud není pravomocně skončeno, syn a dcera zůstavitele dopisem z 2. 12. 2016 odmítli dědictví (§45 odst. 1 písm. c/ zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním). Okolnost, že rozhodnutí vydané Vyšším soudem pro Los Angeles, South West District, je právně závazné a je nutné z něj vycházet, přerušení nebrání.
Dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu žalobkyně napadla, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 21 Cdo 441/2007, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 15/2009, uzavřel, že „ztratí-li po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba, která nezanechala žádné dědice, jejíž dědici jsou nezpůsobilí dědit nebo jejíž dědictví nenabude (nemůže nabýt) z jiných důvodů žádný dědic, soud rozhodne (§107 o.s.ř.) o tom, že v řízení bude na jejím místě pokračováno se státem, jen tehdy, bylo-li pravomocným usnesením o dědictví potvrzeno, že dědictví připadlo státu podle ustanovení §462 obč. zák.“ Odvolací soud z uvedeného závěru vyšel a dovolací soud se nemíní od něho odchýlit.
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 10. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu