ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.1850.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 1850/2018-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Amper Market, a.s., se sídlem v Praze 4, Antala Staška 1076/33a, (identifikační číslo osoby 241 28 376), zastoupené Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem se sídlem v Praze 1, Mezibranská 579/7, proti žalované Základní škole Luhačovice, příspěvkové organizaci, se sídlem v Luhačovicích, Školní 666, (identifikační číslo osoby 491 56 608), o zaplacení 59.707 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 20 C 79/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 20. 12. 2017, č. j. 59 Co 347/2017-199, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 20. 12. 2017, č. j. 59 Co 347/2017-199, potvrdil rozsudek ze dne 17. 8. 2017, č. j. 20 C 79/2017-169, jímž Okresní soud ve Zlíně zamítl žalobu o zaplacení 59.707 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Žalovaná poté, kdy se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám, navrhla dovolání jako nedůvodné zamítnout.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání shledává žalobkyně v tom, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, a to „ zda byly naplněny podmínky nepřímého jednatelství nutného či nepřímého jednatelství účelného dle ust. §3007 resp. §3009 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. “ Prosazuje, že k 1. 12. 2015 přerušila dodávku elektřiny obchodní společnosti EPK Trade s.r.o. a v prosinci 2015 již dodala elektřinu napřímo žalované coby konečnému odběrateli jako nepřikázaný jednatel, čímž odvrátila bezprostředně hrozící škodu, která by žalované vznikla v důsledku toho, že jí elektřinu nemohla dodávat EPK Trade s.r.o. Protože žalovaná elektřinu odebrala, měla by jí uhradit účelně vynaložené náklady dodávky elektřiny v částce 59.707 Kč.
Podle §3007 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), obstará-li někdo, ač k tomu nebyl povolán, cizí záležitost, aby odvrátil hrozící škodu, pak mu ten, jehož záležitost byla obstarána, nahradí účelně vynaložené náklady, třebaže se výsledek bez zavinění nepřikázaného jednatele nedostavil.
Podle §3009 o. z., ujme-li se někdo záležitosti ve prospěch jiné osoby bez jejího svolení, nahradí mu tato osoba účelně vynaložené náklady, zařídil-li záležitost k jejímu převážnému užitku. Zda byla záležitost provedena k užitku jiného, se neposoudí podle obecných hledisek, ale se zřetelem k jeho pochopitelným zájmům a záměrům (odst. 1). Není-li užitek převážný, nemá nepřikázaný jednatel právo na náhradu nákladů. Osoba, jejíž záležitost na sebe vzal, může po nepřikázaném jednateli požadovat, aby vše uvedl do předešlého stavu, a není-li to dobře možné, vynahradil škodu (odst. 2).
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela dne 8. 12. 2014 s obchodní společností EPK Trade s.r.o. smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro hladinu nízkého napětí pro období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015, podle níž se zavázala poskytovat jí sdružené služby dodávky elektřiny rovněž do odběrných míst žalované. EPK Trade s.r.o. vystupovala jako zprostředkovatel a správce odběrných míst, nakupovala elektřinu od žalobkyně a dále ji distribuovala svým zákazníkům, kteří jí za dodávky platili; byla ve smluvním vztahu i s žalovanou. Platby od zákazníků EPK Trade s.r.o. probíhaly řádně a včas, EPK Trade s.r.o., je zadržovala, ačkoli je měla podle řetězce uzavřených smluv víceméně bez dalšího přeposílat žalobkyni; to nečinila. Bylo na samotné žalobkyni, kdy vyvolá stav „hrozící škody“ přerušením dodávky elektřiny dodavateli žalované (tj. EPK Trade s.r.o.), jelikož o důvodech pro přerušení dodávek elektřiny věděla dlouho před datem 1. 12. 2015 (od tohoto data přerušila dodávku elektřiny společnosti EPK Trade s.r.o.). Odvolací soud dovodil, že z toho důvodu nelze aplikovat ustanovení §3007 o. z., neboť chybí splnění základní podmínky pro jeho užití, a to je existence bezprostředně hrozící škody, pro kterou si také nemůže jednatel opatřit souhlas „pána věci“. Ve shodě se soudem prvního stupně dále uzavřel, že ve věci nejsou dány podmínky ani pro uplatnění nároku ze strany žalobkyně na základě nepřikázaného jednatelství tzv. užitečného podle §3009 o. z., neboť žalobkyně nejednala v záležitosti žalované, nýbrž poskytla plnění, ke kterému byla zásadně povinna sama ze smlouvy s EPK Trade s.r.o., a tedy jednala ve vlastní záležitosti. Ačkoli žalobkyně měla prostor, aby si opatřila souhlas žalované s takovým postupem, neučinila tak (resp. takovým souhlasem nedisponovala). Případným dodáním elektřiny „napřímo“ žalované nelze eliminovat existenci smluvních vztahů mezi žalovanou a EPK Trade s.r.o. Pouhé faktické přesměrování dodávané elektřiny „napřímo“ žalované nemůže pro žalovanou znamenat, že dochází k plnění ze strany žalobkyně, neboť žalovaná byla vázána smluvním ujednáním o dodávce elektrické energie se subjekty EPK Trade s.r.o. (potažmo EPK, o.p.s.). Nemohlo se tak jednat ani o bezdůvodné obohacení na straně žalované, když navíc nebylo ani prokázáno, že by žalovaná měla vědomost o tom, že žalobkyně přerušila dodávky EPK Trade s.r.o.
Spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen.
Takovou v posuzovaném případě není dovolatelkou formulovaná otázka „ zda v daném případě byly naplněny podmínky nepřikázaného jednatelství nutného či nepřikázaného jednatelství účelného dle ust. §3007 resp. §3009 o. z. “. Pro její řešení tudíž nemůže být dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2893/2016). Odvolací soud, který vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, totiž založil své rozhodnutí na závěru, že již samotná žalobní tvrzení vylučují podřazení nároku pod ustanovení o nepřikázaném jednatelství, jelikož žalobkyně nejednala v záležitosti žalované, nýbrž poskytla plnění, ke kterému byla zásadně povinna sama ze smlouvy s EPK Trade s.r.o.; jednala ve vlastní záležitosti. Nadto nelze přehlížet, že ve vztahu k uvedené právní otázce žalobkyně ani neuplatnila způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, neboť své námitky staví na vlastní skutkové verzi, jestliže oproti odvolacímu soudu prosazuje, že z důvodu prodlení s plněním dluhů přerušila dodávku elektřiny společnosti EPK Trade s.r.o., že svým jednáním odvracela újmu, která žalované bezprostředně hrozila, a že žalovaná měla vědomost, že jí v prosinci 2015 dodává elektřinu napřímo žalobkyně. Uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. však není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vyšel odvolací soud. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit; dovolací soud z něj vychází.
Výtkou, že odvolací soud nesprávně právně dovodil, že „ dodávka poslední instance se v souladu se zákonem č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2015 a vyhláškou č. 541/2005 Sb., o pravidlech trhu s elektřinou, ve znění účinném do 31. 12. 2015, uplatní v případech, kdy obchodník s elektřinou ztratí schopnost dodávat elektřinu do odběrného místa zákazníka, nikoliv v případě, že do odběrného místa je přerušena dodávka elektřiny z důvodu dlužných plateb za dodávku elektřiny “, žalobkyně nevymezila přípustnost svého dovolání řádně v intencích §237 o. s. ř., neboť nespecifikuje, které ze čtyř kritérií uvedených v §237 o. s. ř. má v tomto směru za naplněné. Absence správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř. zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Namítá-li žalobkyně v dovolání nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí (tj. má-li výhrady k jeho kvalitě), přehlíží, že k případným vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/, b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen za - zde nenaplněného - předpokladu, že dovolání je přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 27. 2. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předseda senátu