ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.2344.2018.2
sp. zn. 33 Cdo 2344/2018-170
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobců a) A. Š. a b) Č. Š., obou bytem XY, zastoupených JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem v Malé Skále 397, proti žalované AUTOREPARIN a.s., se sídlem v Liberci, Kladenská 287/4 (identifikační číslo osoby 467 08 693), zastoupené Mgr. Jaroslavem Pomališem, advokátem se sídlem v Liberci, Měsíčná 256/2, o zaplacení 275.000 Kč oproti vrácení vozidla, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 24 C 168/2014, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 2. 2018, č. j. 29 Co 149/2017-152, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.720 Kč k rukám Mgr. Jaroslava Pomališe, advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 15. 2. 2018, č. j. 29 Co 149/2017-152, potvrdil rozsudek ze dne 22. 2. 2017, č. j. 24 C 168/2014-109, jímž Okresní soud v Liberci zamítl žalobu o zaplacení 275.000 Kč oproti vrácení osobního automobilu XY, identifikační číslo XY, a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §622 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), jde-li o vadu, kterou lze odstranit, má kupující právo, aby byla bezplatně, včas a řádně odstraněna, a prodávající je povinen vadu bez zbytečného odkladu odstranit. Není-li to vzhledem k povaze vady neúměrné, může kupující požadovat výměnu věci, nebo týká-li se vada jen součásti věci, výměnu součásti. Není-li takový postup možný, může kupující žádat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit (odst. 1). Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu věci nebo má právo od smlouvy odstoupit. Táž práva přísluší kupujícímu, jde-li sice o vady odstranitelné, jestliže však kupující nemůže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat (odst. 2). Jde-li o jiné vady neodstranitelné a nepožaduje-li výměnu věci, má kupující právo na přiměřenou slevu z ceny věci nebo může od smlouvy odstoupit (odst. 3).
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že dne 20. 5. 2008 uzavřeli žalobci s žalovanou kupní smlouvu, podle níž jim žalovaná prodala osobní automobil XY identifikační číslo XY za kupní cenu 275.000 Kč. Žalobci u žalované opakovaně (šestkrát) reklamovali stejnou závadu projevující se výskytem vysokých volnoběžných otáček motoru. Reklamace, které žalobci učinili v době od března 2009 do října 2010, byly zamítnuty, neboť závada se při převzetí vozidla žalovanou neprojevila, resp. nebyla servisem žalobkyně diagnostikována. Dne 13. 5. 2011 přistavil žalobce vozidlo k pravidelné roční servisní prohlídce a popsanou závadu znovu reklamoval. Při prohlídce byla zjištěna závada způsobená vadným ventilem, který bylo nutné vyměnit. Protože žalovaná neměla ventil k dispozici, bylo dohodnuto, že žalobci vozidlo přistaví opětovně dne 26. 5. 2011 k opravě - výměně vadného ventilu. Při opravě vozidla došlo k jeho poškození. Žalobci s žalovanou řešili otázku náhrady škody a odstranění reklamované závady. V otázce odstranění závady výskytu vysokých volnoběžných otáček motoru byla vedena mezi žalobci a žalovanou řada jednání, avšak strany nedospěly ke shodě a žalobci odstoupili od kupní smlouvy z důvodu opakovaně se vyskytující vady vysokých volnoběžných otáček motoru; jiné vady vytýkány nebyly.
Spojují-li dovolatelé přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp., která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Takovou není dovolateli formulovaná otázka „ reklamačního uplatňování a odstraňování vady prodané věci kupujícím – spotřebitelem u prodejce “. Protože na jejím řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, nemůže být dovolání pro její řešení ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné. Odvolací soud, který vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, totiž založil své rozhodnutí na závěru, že žalobci v dopise z 29. 3. 2012 nevymezili důvod odstoupení od kupní smlouvy tak, aby odstoupení bylo možno přiznat předpokládané právní účinky. K existenci tvrzené vady vozidla odvolací soud dokazování již neprováděl.
Vytýkají-li dovolatelé odvolacímu soudu, že při rozhodování nerespektoval závěry dovozené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 33 Cdo 2914/2014, pomíjejí, že tyto na nyní projednávanou věc nedopadají pro její skutkovou odlišnost. Zatímco ve věci sp. zn. 33 Cdo 2914/2014 kupující prokázal existenci jím vytčených vad, které řádně a včas u prodávajícího reklamoval, přičemž prodávající vady včas neodstranil, v nyní posuzovaném případě odvolací soud uzavřel, že opětovný výskyt (jediné) vady, pro který žalobci odstoupili od smlouvy, nebyl v řízení prokázán. Opětovný výskyt vady po opravě předpokládá, že se stejná závada, která byla v záruční době již nejméně dvakrát odstraňována, vyskytne opětovně; není tudíž podstatné, jak se snaží prosadit žalobci, kolikrát konkrétní vadu vozidla reklamovali, nýbrž kolikrát byla tato vada odstraňována (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1323/2013). Protože žádný z důvodů uvedených v §622 obč. zák. v daném případě nenastal, odvolací soud uzavřel, že nebylo možné z uvedeného důvodu od smlouvy platně odstoupit.
Námitkou, že se odvolací soud „ ve věci výkladu jejich právního jednání ze dne 29. března 2012 (odstoupení od kupní smlouvy) jako prioritně platného (a nikoli neplatného) prostřednictvím jeho interpretace s ohledem na komplex skutečností a okolností, které nastaly mezi účastníky sporu před odstoupením od kupní smlouvy a které byly oběma účastníkům sporu dobře známé“ , odchýlil od „konstantní judikatury Nejvyššího soudu “, žalobci nevymezili přípustnost svého dovolání řádně v intencích §237 o. s. ř., neboť nespecifikují, která rozhodnutí dovolacího soudu mají přitom na mysli. Absence správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř. zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nepředložili-li dovolatelé k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 22. 1. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu