ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.2373.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 2373/2019-279
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce T. R. , bytem v XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Konečným, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, proti žalovaným 1) M. Č. , bytem v XY, a 2) M. Č. , bytem v XY, zastoupeným JUDr. Miroslavem Černým, advokátem se sídlem v Praze 3, Korunní 1740/129, o zaplacení 139.892,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 248/2017, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2019, č. j. 54 Co 7/2019-242, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 8. 2018, č. j. 46 C 248/2017-212, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 3. 2019, č. j. 46 C 248/2017-247, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, č. j. 54 Co 7/2019-242, se odmítá .
III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.309 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Konečného, advokáta.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 1. 2019, č. j. 54 Co 7/2019-242, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 8. 2018, č. j. 46 C 248/2017-212, ve výroku o věci samé co do částky 116.600 Kč s 8,05 % úroky z prodlení od 15. 3. 2017 do zaplacení; co do částky 23.292,50 Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaní podali dovolání jak proti rozsudku soudu prvního stupně, tak proti rozsudku odvolacího soudu.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání, které žalovaní výslovně podali proti rozsudku soudu prvního stupně, podle §104 odst. 1 věty první ve spojení s §243b o. s. ř. zastavil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 45/2000).
Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem (nyní) posouzena jinak. K projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1873/2017, které obstálo i v rovině ústavně právní, neboť stížnost proti němu podanou Ústavní soud usnesením ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. II. ÚS 4011/18, odmítl). Není totiž úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední.
Dovolatelé požadavku uvést, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nedostáli. Formulací, že „ soudy si při svém rozhodování špatně vyložily některé právní skutečnosti a jde o otázky, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly řešeny“, přípustnost dovolání v režimu §237 o. s. ř. řádně nevymezili, neboť nespecifikují, jaké - v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené - otázky hmotného nebo procesního práva mají přitom na mysli. Tento údaj pak nelze dovodit ani z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.); jeho podstatu totiž tvoří výhrady ke správnosti, popř. úplnosti skutkových zjištění, na jejichž podkladě odvolací soud dovodil, že žalovaným nevznikl podle rezervační smlouvy ze dne 25. 10. 2016 nárok na smluvní pokutu. Platí, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud, resp. že správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat výhradami, které vycházejí z jiného než dovolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Vázanost dovolacího soudu skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci, znamená, že se dovolatelé předloženou argumentací prosazující vlastní verzi skutku (že kupní smlouva nebyla uzavřena z důvodů na straně kupujícího, resp. že kupující zmařil její uzavření), domáhají přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Protože absence údaje o tom, v čem podle dovolatelů spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 30. 7. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu