ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.2597.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 2597/2018-443
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce Z. P. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, advokátem se sídlem Brno, Kobližná 47/19, proti žalovaným 1/ V. F., bytem XY, zastoupenému JUDr. Liborem Konečným, advokátem se sídlem Brno, Moravské náměstí 1007/14, 2/ J. F., bytem XY, zastoupené Mgr. Miladou Blumaierovou, advokátkou se sídlem Brno, Moravské náměstí 1007/14, 3/ K. F., bytem XY, zastoupené Mgr. Miladou Blumaierovou, advokátkou se sídlem Brno, Moravské náměstí 1007/14, 4/ M. F., bytem XY, zastoupené Mgr. Miladou Blumaierovou, advokátkou se sídlem Brno, Moravské náměstí 1007/14 a 5/ J. N., bytem XY, zastoupené JUDr. Milanem Vašíčkem, MBA, advokátem se sídlem Brno, Dominikánské náměstí 656/2, o 1 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 C 339/2012, o dovoláních žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 1. 2018, č. j. 37 Co 102/2017-373, takto:
I. Dovolání se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 1. 2018, č. j. 37 Co 102/2017-373, potvrdil rozsudek ze dne 9. 11. 2016, č. j. 13 C 339/2012-286, kterým Okresní soud v Třebíči (dále jen „soud prvního stupně“) žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci 1 000 000 Kč a rozhodl o nákladech řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení uvedené částky představující úrok z půjčky za období od 1. 4. 2010 do 30. 9. 2012. Vyšel ze zjištění, že dne 26. 3. 2010 účastníci formou notářského zápisu uzavřeli smlouvu o půjčce částky 5 000 000 Kč s úrokem ve výši 8 % ročně; žalovaní zároveň potvrdili, že k předání půjčky došlo. Odvolací soud vycházel z toho, že notářský zápis, jímž došlo ke sjednání smlouvy o půjčce a k potvrzení předání peněz, je veřejnou listinou, u níž platí, že prokazuje pravdivost toho, co je v ní obsaženo, není-li dokázán opak. Žalovaným se provedenými důkazy vyvrátit pravdivost jeho obsahu nepodařilo.
Proti rozsudku podali všichni žalovaní dovolání, která Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §134 o. s. ř. listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno.
Listiny jsou jedním z důkazních prostředků sloužících ke zjištění stavu věci, jejichž demonstrativní výčet je uveden v §125 o. s. ř. Listiny, jež mají ve smyslu §134 o. s. ř. povahu listin veřejných, se od listin soukromých liší svou důkazní silou; podávají, pokud není prokázán opak, důkaz o pravdivosti toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. Je na účastníku, který zpochybňuje správnost údajů uvedených ve veřejné listině, aby o tom nabídl soudu důkazy, jejichž prostřednictvím by svá tvrzení o opaku prokázal. Důsledkem presumpce správnosti obsahu veřejné listiny je tedy přenos důkazního břemene na toho, kdo popírá správnost jejího věcného obsahu. Není-li pravdivost veřejné listiny vyvrácena prokázáním opaku, považuje soud pro účely hodnocení důkazů obsah listiny za pravdivý (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97, ze dne 19. 8. 1998, sp. zn. 20 Cdo 791/98, a ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 29 Odo 407/2002, uveřejněná v časopise Soudní judikatura, ročník 1998 pod č. 127, ročník 1999 pod č. 6, a ročník 2004 pod č. 171, dále komentářovou odbornou literaturu Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 929 a násl.).
V posuzovaném případě žalobce k prokázání skutečnosti, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, předložil notářský zápis ze dne 26. 3. 2010, jehož obsahem je též prohlášení žalovaných, jímž potvrzují předání půjčené částky. Není přitom pochyb o tom, že předložený notářský zápis je veřejnou listinou ve smyslu §134 o. s. ř. ve spojení s §6 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Správný je též názor odvolacího soudu, že pro veřejnou listinu platí zásada vyvratitelné domněnky pravdivosti jejího obsahu. Jestliže žalovaní brojili proti správnosti notářského zápisu ze dne 26. 3. 2010 (zpochybnili jeho pravdivost), bylo k tomu provedeno dokazování všemi jimi navrženými důkazy. Odvolací soud na základě jejich zhodnocení podle zásad uvedených v §132 a §133 o. s. ř. učinil závěr, že se žalovaným domněnku pravdivosti obsahu notářského zápisu vyvrátit nepodařilo.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 a §211 o. s. ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení.
Námitky dovolatelů týkající se (ne)uzavření smlouvy o půjčce a (ne)předání peněžité částky mají základ v polemice se skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny, odpovídá skutkový závěr, že k dohodě stran o návratném poskytnutí finančních prostředků a k dohodě o jejich vrácení včetně sjednaného úroku došlo, jakož i k předání půjčené částky, neboť žalovaným se pravdivost obsahu předloženého notářského zápisu, který zmíněné skutečnosti potvrzoval, vyvrátit nepodařilo (§134 o. s. ř.). Není zde extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, jejichž hodnocení není založeno na libovůli, takže ani namítané pochybení odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu nemohlo založit porušení ústavně zaručených práv a svobod žalovaných (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13). Obrana dovolatelů založená na přesvědčení, že k uzavření smlouvy o půjčce a k poskytnutí peněz nedošlo, není zpochybněním právního posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatelé totiž prostřednictvím svých námitek založených na odlišném hodnocení v řízení provedených důkazů budují vlastní skutkové závěry. Uvedené se plně uplatní i ve vztahu k otázce předestřené žalovanými 1/, 2/, 3/ a 4/, „ zda některá sporná ustanovení veřejné listiny může ve spojení s dalšími okolnostmi posloužit jako důkaz opaku toho, co sama veřejná listina zachycuje “, jejímž prostřednictvím tito dovolatelé nezpochybňují právní posouzení věci, ale domáhají se odlišného hodnocení v řízení provedených důkazů.
Zakládá-li žalovaná ad 5/ přípustnost svého dovolání na přesvědčení, že odvolací soud nerespektoval, že „skutkové závěry soudu musejí mít v podstatné části oporu v provedeném dokazování“ a že „smlouva o půjčce je reálný kontrakt“, pak přestože ohlásila uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 1 o. s. ř., z obsahu jejího dovolání je zřejmé, že její námitky rovněž nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž jejich prostřednictvím odvolacímu soudu vytýká nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je právní posouzení založeno. Nastolené otázky jsou formulovány za použití skutkové verze prosazované dovolatelkou (že k uzavření smlouvy o půjčce a k poskytnutí půjčky nedošlo). Poukaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. 33 Odo 345/2003, není přiléhavý, neboť namítaná rozhodnutí byla vydána za účinnosti občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., tedy v době, kdy námitky nesprávně (či nedostatečně) zjištěného skutkového stavu věci nebo vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, byly za určitých okolností přípustným dovolacím důvodem.
Přípustnost dovolání nemohou založit ani žalovanou ad 5/ formulované námitky a tvrzení týkající se absence poučovací povinnosti notáře při sepisování notářského zápisu a případných důsledků z toho plynoucích, neboť jde o skutečnosti uplatněné v rozporu s §241a odst. 6 o. s. ř.
Nepředložili-li dovolatelé k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrzích na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o dovolání. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [§243 písm. a) o. s. ř.]. O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. lze uvažovat teprve tehdy, jsou-li splněny podmínky dovolacího řízení, dovolání je bezvadné a alespoň na základě předběžného posouzení se dovolání jeví jako pravděpodobně úspěšné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba zdůvodňovat (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 10. 2019
JUDr. Václav Duda
předseda senátu