ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.2629.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 2629/2019-78
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobce Š. H. , bytem v XY, zastoupeného JUDr. Františkem Tůmou, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 850/7, proti žalované Prima pronájem a reality s. r. o. , se sídlem v Jihlavě, Mrštíkova 1128/22, zastoupené JUDr. Janem Heroutem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Masarykovo náměstí 95/3, o zaplacení 126.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 108 C 4/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky v Jihlavě ze dne 11. 4. 2019, č. j. 72 Co 35/2019-52, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.792,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Herouta, advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně-pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 11. 4. 2019, č. j. 72 Co 35/2019-52, potvrdil rozsudek ze dne 6. 11. 2018, č. j. 108 C 4/2018-33, kterým Okresní soud v Jihlavě zamítl žalobu na zaplacení 126.000 Kč se specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které dovolací soud posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné; k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje. Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být nyní posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední.
Dovolání v posuzované věci shora uvedený postulát nesplňuje, neboť přípustnost je v něm zdůvodněna odkazem na „§237 odst. 1 písm. c/ OSŘ “ (tj. na ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb.). Žalobce (pravděpodobně proto, že vychází z již neúčinného znění občanského soudního řádu) nespecifikuje, které ze čtyř kritérií přípustnosti uvedených v §237 o. s. ř. má za splněné. Absence údaje o tom, v čem podle dovolatele spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání, zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Nad rámec řečeného považuje dovolací soud za vhodné uvést, že žalobce v dovolání ani neuplatnil jediný způsobilý dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., neboť jeho dovolací námitky ve skutečnosti nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž jimi soudům vytýká nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je založen právní závěr, že žalobci nevznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty popř. odstupného, neboť žalovaná neodstoupila od smlouvy o rezervaci nemovitosti. Žalobce rekriminuje odvolací soud, že „ naprosto pominul důkazy v podobě emailové korespondence“, z nichž vyplývá, že žalovaná neměla v úmyslu poskytnout součinnost při koupi nemovitosti a nutila jej, aby od smlouvy odstoupil, a že mu nesdělila, že její závazek zanikl v důsledku jednání vlastníka, který nemovitost prodal třetí osobě. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a o. s. ř. však není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud. Nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario); dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Protože dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat přípustnost dovolání nad rámec stanovený zákonem (§§237 - 239 o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu