ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.3069.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 3069/2019-165
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně M. M. , bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Rybářem ml., advokátem se sídlem v Sokolově, Slovenská 2136, proti žalované I. M. , bytem XY, zastoupené Mgr. Marcelou Bendovou, advokátkou se sídlem v Sokolově, Obce Ležáky 972, o zaplacení 360.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 34 C 286/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. února 2019, č. j. 56 Co 265/2018-121, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu neobsahuje obligatorní náležitost, a sice řádné vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [ srov. §241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“)], a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak.
Jak vyplývá z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.), žalobkyně shora uvedenému požadavku nedostála. Obecnou formulací, že „ odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu “, resp. citací části §237 o. s. ř. není přípustnost dovolání v režimu tohoto zákonného ustanovení řádně vymezena, neboť z dovolání se nepodává, od kterého (kterých) rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud podle názoru dovolatelky při svém rozhodování odchýlil , a v které otázce hmotného nebo procesního práva. Podstatu dovolání nadto tvoří výhrady ke správnosti, popř. úplnosti skutkových zjištění, z nichž odvolací soud vycházel při právním posouzení věci (tj. při úvaze, zda v řízení zjištěné chování žalované jako obdarované vůči žalobkyni jako dárkyni naplňuje skutkovou podstatu ustanovení §630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Žalobkyně v dovolání prosazuje vlastní verzi skutku. Sluší se připomenout, že s kutkový základ sporu ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze v dovolacím řízení regulérně zpochybnit (§241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ); dovolací soud je skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem vázán.
Protože absence údaje o tom, v čem podle dovolatelky spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 9. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu