ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.3158.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 3158/2019-264
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce T. B. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Hanou Šupákovou, advokátkou se sídlem v Brně, Nové Sady 988/2, proti žalovanému B. V. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Antonínem Foukalem, advokátem se sídlem v Brně, Heršpická 813/5, o zaplacení 60.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 11 C 257/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2019, č. j. 13 Co 118/2018-223, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 3. 2019, č. j. 13 Co 118/2018-227, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.598 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Hany Šupákové, advokátky.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 60.000 Kč, které zaplatil jako „rezervační zálohu“ v souvislosti se zamýšlenou koupí nemovitostí, která se neuskutečnila.
Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 18. 1. 2018, č. j. 11 C 257/2016-193, zamítl žalobu na zaplacení 60.000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 1. 12. 2015 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Vyšel ze zjištění, že žalobce uzavřel jako zájemce s žalovaným jako zprostředkovatelem a manželi D. a A. K. jako převodci dne 24. 9. 2015 rezervační smlouvu, jejímž předmětem byla rezervace nemovitostí v k.ú. XY, parc. č. XY, XY a budovy ev. č. XY, zapsaných na LV XY (dále jen nemovitosti“) s tím, že rezervace trvá do 30. 11. 2015. Kupní cena za nemovitosti byla dohodnuta částkou 1.500.000 Kč. Zájemce se zavázal složit rezervační zálohu 60.000 Kč na účet zprostředkovatele do tří dnů od uzavření rezervační smlouvy, poskytnout zprostředkovateli veškerou součinnost potřebnou pro převod vlastnického práva, účastnit se jednání s převodci a zprostředkovatelem a neprodleně reagovat na návrhy či změny smluv. Zprostředkovatel se zavázal nenabízet nemovitosti k dalšímu prodeji, neuzavírat rezervační smlouvy, zajistit vypracování návrhu kupní smlouvy a návrhu na vklad do katastru nemovitostí, a zprostředkovat pro zájemce finanční poradenství. Pro případ, že zájemce a převodci uzavřou kupní smlouvu, měla být rezervační záloha započtena na kupní cenu a jestliže k uzavření kupní smlouvy mezi zájemcem a převodci nedojde z důvodů na straně převodců, a to ani do dvou měsíců po uplynutí doby rezervace, vrátí se rezervační záloha zájemci. Nedojde-li do uplynutí doby rezervace k uzavření kupní smlouvy mezi zájemcem a převodci z důvodu na straně zájemce, vzniká převodcům právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši rezervační zálohy. Žalobce žalovanému uhradil rezervační zálohu. Žalovaný zadal P. U. k vypracování kupní smlouvu a smlouvu o úschově, kontaktoval finančního poradce za účelem zajištění finančního poradenství. Dne 30. 11. 2015 žalobce od rezervační smlouvy odstoupil s tím, že zprostředkovatel nevykonával činnost směřující k uzavření kupní smlouvy, a zatajoval mu důležité informace vztahující se k předmětu koupě (konkrétně, že součástí prodeje není pozemek p.č. XY v k.ú. XY, tvořící část přístupové cesty, který převodci užívají pouze na základě pachtovní smlouvy), případně uváděl mylné a zkreslující informace. Z výpisu katastru nemovitostí soud prvního stupně zjistil, že k budově ev. č. 3 vedou dvě přístupové cesty; jedna přes propachtovaný pozemek a druhá přes pozemek pč. XY, k němuž měli převodci spoluvlastnický podíl. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v rozhodném znění (dále jen „o. z.“). Dovodil, že účastníci uzavřeli nepojmenovanou smlouvu ve smyslu §1746 o. z. Rezervační smlouva neupravovala možnost odstoupení z důvodu, který uvedl žalobce v listině ze dne 30. 11. 2015, a nesvědčí mu ani ze zákona. Žalovaný neporušil rezervační smlouvu podstatným způsobem, naopak své závazky z ní splnil. Jestliže měl žalobce za to, že jej žalovaný uvedl v omyl ohledně pozemku p.č. XY, přehlíží, že z rezervační smlouvy bylo zřejmé, že není předmětem koupě a v řízení navíc vyšlo najevo, že nemovitosti mají dvě přístupové cesty. Jelikož žalovanému nevzniklo právo na odstoupení od smlouvy, nemá nárok ani na vrácení rezervační zálohy.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 2. 2019, č. j. 13 Co 118/2018-223, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 3. 2019, č. j. 13 Co 118/2018-227, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě na zaplacení 60.000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 1. 12. 2015 do zaplacení vyhověl. Po zopakování důkazu rezervační smlouvou doplnil skutková zjištění soudu prvního stupně (s nímž se po skutkové stránce v ostatním ztotožnil), že rezervační smlouva neřeší způsob, jakým zprostředkovatel naloží se zaplacenou rezervační zálohou v případě, že nedojde k uzavření kupní smlouvy z důvodů na straně zájemce. Ačkoliv se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli nepojmenovanou smlouvu ve smyslu §1746 o. z., dospěl k odlišnému závěru o důvodnosti žalobcem uplatněného nároku na vrácení rezervační zálohy. Rezervační smlouva byla uzavřena na dobu určitou, do 30. 11. 2015, z čehož vyplývá, že k danému dni zanikla, neboť zájemce a převodci neuzavřeli kupní smlouvu. Žalobce splnil svou povinnost a složil žalovanému rezervační zálohu 60.000 Kč, přičemž bylo zjištěno, že způsob nakládání s rezervační zálohou zprostředkovatelem nebyl smluvně upraven pro situaci, kdy zájemce neuzavře kupní smlouvu z důvodu na jeho straně. Z toho plyne, že po zániku rezervační smlouvy již žalovanému nesvědčí žádný právní titul k jejímu držení. Námitka žalovaného ohledně započtení rezervační zálohy na smluvní pokutu zde nemá místo, jelikož vztah mezi převodci a zájemcem není předmětem řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Žalobce se k dovolání vyjádřil v tom smyslu, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaný sice napadá správnost právního závěru odvolacího soudu o tom, že mu nesvědčí žádný právní titul k držení rezervační zálohy, svůj nesouhlas však spojuje s argumentací o vzniku nároku na smluvní pokutu a jejího započtení na rezervační zálohu, na níž není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Nárok na smluvní pokutu mohl – podle v dovolacím řízení nezpochybnitelných skutkových zjištění odvolacího soudu - vzniknout pouze mezi zájemcem a převodci, nikoliv mezi zájemcem a zprostředkovatelem, přičemž, jak uvedl odvolací soud, závazkový vztah mezi zájemcem a převodci není předmětem tohoto řízení. Námitky žalovaného stran důvodnosti započtení smluvní pokuty na rezervační zálohu tudíž nejsou schopné zvrátit správnost rozhodnutí odvolacího soudu. Ani dovolatelem citovaná judikatura vztahující se k právní otázce vzniku nároku na smluvní pokutu zde nemůže - ze stejného důvodu - najít uplatnění. Plyne-li ze skutkových zjištění odvolacího soudu, že rezervační smlouva neřešila způsob vypořádání rezervační zálohy mezi zprostředkovatelem a zájemcem v situaci, kdy kupní smlouva nebyla uzavřena z důvodů na straně zájemce, nelze právnímu závěru odvolacího soudu o tom, že žalovanému nesvědčí žádný právní titul k držení rezervační zálohy, ničeho vytknout.
Žalovaný dále odvolacímu soudu vytýká, že ve věci rozhodl, aniž by jej poučil ve smyslu §118a odst. 4 o. s. ř. o změně svého právního náhledu na věc, čímž mu upřel jeho právo na spravedlivý proces. Je nezbytné upozornit, že jeho námitky (absence poučení ve smyslu §118a o. s. ř., či překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu) vyjadřují toliko potencionální vady odvolacího řízení, které nemohou založit přípustnost dovolání. K vadám řízení dovolací soud přihlédne teprve tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. zejména §§242 odst. 3 o. s. ř.). Nadto dovolací soud upozorňuje, že situace předvídaná §118a o. s. ř. v posuzované věci vůbec nenastala, neboť ze změny právního názoru odvolacího soudu na věc nevyplynula, přes přesvědčení žalovaného, potřeba doplnění rozhodných tvrzení účastníků a tedy nezaložila ani jeho poučovací povinnost ve smyslu §118a o. s. ř. Sluší se doplnit, že odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž je řešena otázka absence poučení ve smyslu §118a o. s. ř., nemají z hlediska posouzení přípustnosti dovolání relevanci, jelikož byla vydána za právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, tj. před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb.
Žalovaný v dovolání výslovně uvedl, že jím brojí proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, tedy také proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí, ve vztahu k nim však není dovolání podle §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. přípustné.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 11. 12. 2019
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu