ECLI:CZ:NS:2019:33.CDO.3488.2018.1
sp. zn. 33 Cdo 3488/2018-260
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce R. K. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Blažkem, advokátem se sídlem v Plzni, Riegrova 223/20, proti žalovanému R. Š. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43/6, o 950.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 34 C 17/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 2. 2018, č.j. 61 Co 342/2017-233, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 15.004 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jana Blažka, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 28. 6. 2017, č.j. 34 C 17/2015-194, uložil žalovanému zaplatit žalobci 950.000 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 5. 2. 2015 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení 275.048 Kč; v rozsahu 8,05% úroků z prodlení z částky 950.000 Kč za dobu od 21. 8. 2014 do 4. 2. 2015 žalobu zamítl.
Rozsudkem ze dne 21. 2. 2018, č.j. 61 Co 342/2017-233, Krajský soud v Plzni rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, tj. vyjma zamítavého výroku o věci samé, potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a uzavřel, že žalobce na základě ústní smlouvy o půjčce (§657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“), přenechal 950.000 Kč žalovanému, který se zavázal dluh vrátit do dvou let. Tvrzení žalovaného, že nešlo o půjčku, ale o zálohu na mzdu, nebylo prokázáno.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017, srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1, věty první, o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Podle žalovaného „platné uzavření smlouvy … předpokládá nejen ofertu ze strany věřitele, ale též akceptaci ze strany dlužníka. Ve vztahu k jednání dlužníka musí být naplněny a prokázány všechny zákonné atributy právního úkonu, resp. jednání, jímž dochází k uzavření smlouvy. Mezi tyto zákonné atributy mimo jiné patří i subjektivní stránka jednání, tj. že dlužník přijímá půjčené peníze po subjektivní stránce u vědomí toho, že je dostává jako půjčku od konkrétního věřitele.“ To však nebylo v dané věci prokázáno – žalovaný měl za to, že peníze dostává od společnosti ROBSTAV stavby s.r.o. – tudíž nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o půjčce.
Uvedená námitka dovolatele nesměřuje proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, k nimž po hodnocení provedených důkazů dospěl odvolací soud (§132, §211 o.s.ř.) a na nichž založil zpochybňovaný právní závěr, že je dlužníkem ze závazkového právního vztahu založeného smlouvou o půjčce. Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o.s.ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného než soudy obou stupňů zjištěného skutkového stavu; dovolací soud je vázán skutkovým stavem, který byl podkladem pro právní posouzení věci.
Lze shrnout, že žalovaný se předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem a jeho právní námitky, byť je podpořil odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu, jsou z tohoto důvodu bezcenné.
Neuvedl-li dovolatel žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání, Nejvyšší soud je jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání směřující proti výrokům o nákladech řízení není objektivně přípustné (§238 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 25. 4. 2019
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu